Petr Příhoda: Jak přežije pražská radnice povodně?

Tu událost lze sledovat zevnitř i zvenčí. Mně je souzen ten druhý pohled. Je odkázán výlučně na média. Zjišťuji, že většina lidí, které to zajímá, čerpá z televizního zpravodajství. To je však limitováno snahou předvádět zajímavou podívanou. Předvedlo pár dramatických situací z magistrátního dění, dalo příležitost i několika bezprostředním účastníkům, ale jejich výpovědi mi připadaly jednostranné.

Televize tedy mé snaze rozumět nepomohla. Totéž musím bohužel říci i o ústředních denících. Dovídal jsem se, kdo z činitelů byl odvolán a kým byl nahrazen, nikoli však o konkrétních problémech, tedy zdrojích konfliktů, na nichž jednání pražského zastupitelstva ztroskotalo. Trochu mi pomohlo pátrání na webu, resp. někteří autoři, kteří mě už dříve ujistili o své věrohodnosti. Jejich snaha přijít věci na kloub mi poskytla pár kamínků do mozaiky, která dávala aspoň trochu nějaký smysl.

Mátli mě ti komentátoři, kteří příliš spěchali s nabídkou pointy, ale neuvedli, jak na ni přišli. Např.: to celé prý bylo výsledkem rozhádanosti pražské ODS, která paralyzovala jednání Rady natolik, že bylo nezbytné provést palácový převrat. Nebo: bylo to předvolební střetnutí dvou soupeřících pravicových stran. Anebo: šlo o prostinký boj o to, kdo bude nakládat s ročním 50miliardovým pražským rozpočtem. – Možná že na každém z těchto výkladů je kus pravdy, ale nevylučuji ani jiné výklady.

Zkrátka: ta událost je mnohorozměrná. Je průsečíkem příliš mnoha konfliktních tendencí. Těžko jí rozumět, protože je sama svou povahou bez historického odstupu asi nesrozumitelná. To je ovšem charakteristika mnohého společensko politického dění u nás a asi v demokracii vůbec. Napadá mě, jak se s tím vypořádá volič a nakolik je pak jeho volba kompetentní.