Petr Kellner se během podnikání z veřejného prostoru vymazal. Přesto byl nejsilnějším hráčem, shodují se režiséři inscenace Privatizace

„Právě to nás na Kellnerovi nesmírně zajímalo, protože jde o osobnost, která se během své podnikatelské kariéry částečně vymazala z veřejného prostoru. Kellner dal jen pár rozhovorů a je tak neviditelným, přesto nejsilnějším hráčem českého byznysu,“ dodává Jedinák. 

Petr Erbes a Boris Jedinák|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Podnikatel a majoritní vlastník holdingu PPF Group N.V. zemřel v březnu 2021, takže tvůrci, resp. divadlo oslovilo i vdovu Renatu Kellnerovou, která prý ale nebyla ochotna manželův příběh sdílet. 

„A to v nás otevřelo ještě další zvědavost, proč tolik lidí, které jsme se snažili kontaktovat – a nejde jen o vdovu –, a hovořit s nimi o Petru Kellnerovi a jejich zkušenostech s ním, jeho byznysem, nebo společenskými aktivitami. A velice často jsme se setkali s odmítavou reakcí,“ doplňuje další režisér Privatizace Petr Erbes. 

Nechtěli o Kellnerovi mluvit

„Také jsme se setkávali s tím, že se někteří z oslovených sice s námi potkali, vyprávěli nám svůj příběh, ale když jsme to chtěli v inscenaci zpracovat, couvli. Případně se s námi už znovu nesetkali, anebo to začali líčit – jak to říct –  v osekané podobě,“ doplňuje Erbes. 

Čtěte také

Nesmírný vliv na podobu hry Privatizace mají i rozhovory, které jsme neudělali, říká její spoluautor Boris Jedinák

Oba režiséři mají zkušenosti s inscenacemi, které pracují s pojmem dokumentární divadlo. „Proto si dáváme pozor na to, abychom divákům slibovali, že uvidí objektivní pravdu. Vždy totiž jde o naši interpretaci této složité skutečnosti – a v tomto případně navíc skutečnosti, která nechce být vidět a není vidět,“ říká Jedinák. 

„Aby to ale nevypadalo tak, že se námi nikdo nebavil,“ navazuje Erbes. „To by také nebyla pravda.“ Nakonec autoři vycházejí ze zhruba 12 vzpomínek lidí. „Zajímaly nás i psané komentáře a vzpomínky, které se vyrojily bezprostředně po tragické nehodě a smrti Kellnera na Aljašce. Bylo jich hodně a jsou nesmírně emotivní,“ pokračuje Jedinák. 

Čtěte také

Petr Kellner jako modelová studie porevolučního Česka. Nová scéna Národního divadla nasazuje Privatizaci

„Je totiž strašně zajímavé sledovat, jak osobnost Petra Kellnera v každém z nás nutně vyvolává nějaké emoce – pozitivní, nebo negativní,“ zdůrazňuje Jedinák. 

„Třetím zdrojem byla naše imaginace a fantazie. Protože jsme primárně divadelní tvůrci – nejsme investigativní novináři ani dokumentaristé. Všechno, co jsme zjistili, nás inspirovalo k tomu rozvíjet autorské situace společně s herci. A to prostřednictvím improvizace, nebo námi fabulovaných situací a obrazů – a to je pak jádro inscenace Privatizace,“ dodává režisér Jedinák. 

Víc si o inscenaci Privatizace poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Tatiana Čabáková.