Petr Janyška: USA se za Suezské krize postavily spolu se SSSR proti Francii a Velké Británii
USA a Evropané neměli vždy stejné zájmy, Trump dnes není prvním případem. V roce 1956 se USA neváhaly postavit v OSN proti Francii a Velké Británii, a to dokonce spolu se Sověty.
My v Čechách a na Moravě máme často tendenci zjednodušovat pohled na svět a uchylovat se k černobílému vidění. Je to pohodlné, jenže skutečnost je daleko komplikovanější.
Čtěte také
Je to tak třeba s naším viděním tzv. Západu, který máme tendenci vnímat jako jeden homogenní blok, ačkoliv jeho členové neměli nikdy všichni stejné zájmy. Dokonce ani za studené války. A Donald Trump tohle naše zjednodušené vidění teď den co den nabourává.
Jako příklad může posloužit Suezská krize v roce 1956. O co tam tenkrát šlo? Když to hodně zjednodušíme, Francie a Velká Británie spolu s Izraelem chtěli dostat vojenskou intervencí na kolena Egypt, který právě znárodnil Suezský průplav a nakoupil zbraně z Československa.
Každá z intervenujících zemí v tom měla vlastní rozdílné zájmy. Jenže proti jejich akci, o které nebyli předem informováni, se postavili rezolutně Američané, včetně finančního bojkotu Británie. USA se obávaly, že taková operace sblíží arabský svět s Moskvou, a chtěly s tím světem dobře vycházet, mimo jiné kvůli naftě.
Čtěte také
Šly tenkrát dokonce tak daleko, že se v OSN postavily proti svým evropským kolegům, stejně tak jako Sověti, kteří Evropanům dokonce pohrozili jaderným útokem, pokud se z Egypta nestáhnou. Na což Američané reagovali tak, že by svůj jaderný deštník aktivovali na jejich obranu pouze, pokud se Evropané stáhnou.
Navíc Chruščov ve stejných dnech krvavě potlačil budapešťské povstání a suezský příběh mu nahrál. Západ ho nemohl dost silně odsoudit, když sám vojensky intervenoval v Egyptě.
Výsledkem bylo, že Izraelci, Francouzi a Britové se po pár dnech stáhli a bylo po operaci. Geopoliticky tohle zpackané dobrodružství znamenalo konec globální síly Francie a Británie jako dlouholetých koloniálních velmocí a naopak potvrdilo postavení USA jako mocnosti, bez jejíhož vědomí a souhlasu nejde dělat posuny na světové šachovnici.
Čtěte také
Přimknout se k USA nebo si držet svou cestu
Z americké reakce si ovšem obě bývalé mocnosti učinily protichůdné závěry. Britové takový, že bez USA nejde ve světě udělat ani ránu a proto je třeba se k nim co nejblíže přimknout. A Francouzi naopak, že je třeba spoléhat sami na sebe. O dva roky později si zvolili prezidentem Charlese de Gaulla, který výrazně prosazoval autonomní politiku ve světě kombinovanou s evropsku spoluprací.
Francie byla zakládajícím členem Evropských společenství, byla členem NATO, byť za de Gaulla odešla z jeho vojenských struktur, a v OSN samozřejmě podporovala většinou USA. Ale zároveň měla svou zahraniční politiku. Včetně vlastní jaderné síly, kterou si mimochodem vybudovala proti vůli Američanů a která se teď Evropě hodí.
Na de Gaullovu autonomní politiku dnes jasně navazuje Emmanuel Macron s jeho koncepcí evropské strategické suverenity. Čeští politici ji až na výjimky komentovali uštěpačně a do poslední chvíle sázeli vše na USA. Jenže od Trumpova příchodu se ukazuje, že pro Washington už Evropa není stoprocentním spojencem, kterému by přišel kdykoli na pomoc, ale obchodním rivalem, s nímž nemá stejné zájmy. A najednou se ukazuje, že aby Evropa ustála Trumpův parní válec, musí se stmelit. Že by de Gaullův návrat na evropské úrovni?
V Praze teď dochází k velkému vystřízlivění, které prozatím nevedlo k žádným viditelným krokům. Ty ale budou v příštích měsících asi nezbytné.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
