Petr Janyška: Proč se ve Francii děje, co se děje
Francie má za sebou dvě soboty demonstrací a násilností a podle všeho se nezdá, že by měly přestat. Jaký to má politický a sociální kontext?
Čtěte také
Francie zažívá neslavný konec desetiletého prezidentování Emmanuela Macrona. Na začátku vyvolal velkou naději: mladý, dynamický a neotřelý politik, který sliboval, že zemi zmodernizuje a pozvedne. To ale promrhal. Lidé ho dnes už neberou moc vážně, je to odepsaný politik, situaci nemá v rukou. Čeká se jen, kdy skončí.
Od jeho vypsání předčasných voleb před dvěma lety už žádná vláda neměla za sebou většinu, vyměnili se čtyři premiéři. Ten dnešní musí neustále lavírovat a vyvažovat kymácející se loď, aby se nepřevrátila, a podporu hledá, kde se dá. Ještě půl roku má udržovat zemi jakž takž v chodu v čele slabé vlády.
Chtějí hlubokou změnu
Země je v jakési slepé uličce, panuje tam nervozita a napětí. V parlamentu je několik silných bloků, které spolu nekomunikují a vzájemně se neutralizují. Velmi se zhoršily veřejné služby, školství a zdravotnictví, část mládeže pro sebe nevidí budoucnost.
Čtěte také
Tři čtvrtiny Francouzů si přejí hlubokou ekonomickou a sociální změnu, což mluví o velké frustraci. A devět z deseti obyvatel vidí hospodářství země v černých barvách.
Ač sedmá nejsilnější ekonomika planety, Francie má ohromný deficit, už léta žije na půjčky, jen letos za ně bude muset splatit na úrocích 80 miliard eur. Premiér se snaží snížit na příští rok rozpočet, aby ale uspokojil aspoň část požadavků protestujících studentů a odborů, bude muset výdaje spíš navýšit.
Nad vším visí otazník prezidentských voleb za půl roku a jejich možný výsledek naplňuje už teď mnoho Francouzů obavami. To bezčasí otevírá dveře revoltám a radikalismu.
Polarizace mezi dvěma krajnostmi
Dosavadní nepokoje společnost polarizují, což svědčí jen oběma protichůdným kandidátům, Marine Le Penové vpravo a Jeanu-Lucu Mélenchonovi vlevo.
Čtěte také
Le Penová bude hrát na obnovení pořádku pevnou rukou, Mélenchon zase na sociální nespokojenost, na hlasy lidových předměstí a mládeže, jejíž protesty podporuje.
Oba přitahují stále víc obyvatel. V minulých prezidentských volbách pro ně hlasovalo 45 procent voličů a mezi mladými ještě víc. Dnes by jim dala hlasy už polovina všech voličů a dokonce 62 procent mladých, ti převážně Mélenchonovi.
Centristům polarizovaná atmosféra nenahrává. Navíc jich je několik a stále mezi sebou rivalizují, čemuž občan nerozumí. Během demonstrací se žádný z nich výrazněji neprofiloval. Středový volič na svého silného kandidáta stále čeká, ale čas letí.
K tomu připojme stále častěji banalizované násilí, které hlavně radikální levice považuje za legitimní odpověď na údajné násilí ze strany státu. A k tomu se přilepí obyčejné rabování. Zapalování popelnic, aut a kol se stává stále běžnější normou chování části mužské mládeže.
Taková atmosféra nahrává tomu, že ulítne jeden labilní nebo radikální jedinec. Tak jeden krajní levičák podpálil v Limoges radnici a dav dokonce nedovolil požárníkům, aby ji hasili. A co tragičtější, jeden čtenář Mein Kampfu, možná schizofrenik, nedávno střílel po obyvatelích městečka Trappes, aby se prý pomstil lidem pocházejícím z imigrace za vyrabované obchody. Podle ministra vnitra to byl teroristický atentát.
Cesta k uklidnění dnes není jasná a do voleb nejspíš nepřijde.
Autor je politický komentátor, bývalý velvyslanec ve Francii
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
