Petr Janyška: Proč premiér Babiš blokuje do čela Evropské komise přítele Čechů?

Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans

V souvislosti s výběrem šéfa Evropské komise, který už druhý den běží v Bruselu, odmítl premiér Babiš do jejího čela nizozemského kandidáta Franse Timmermanse.

Prý „pan Timmermans se o našem regionu víckrát vyjádřil negativně a měl úplně jiné názory na migraci“.

Proč to premiér říkal? Není vůbec taktické odmítat hlasitě a od samého začátku člověka, který má podporu řady zemí a špičkových evropských politiků. Premiér si tak uzavírá dveře k účasti na kompromisním vyústění.

Thomas Kulidakis: Rozhádané unijní konkláve a nový šéf Evropské komise

Frans Timmermans

Irský premiér už v rámci prvního kola jednání o novém předsedovi Evropské komise a obsazení ostatních vysokých unijních postů prohlásil, že jednodušší je zvolit papeže.

A co víc, jeho výrok nemá žádné opodstatnění v realitě. Timmermans nešel nikdy proti ČR, nikdy nám neškodil. Naopak, má k nám zjevně emotivní vztah. V jednom rozhovoru o nás Češích mluvil jako o „srdci Evropy“.

Premiér nejspíš neví, že ten sám Frans Timmermans přijel před dvěma lety do Prahy uctít památku bývalého ministra zahraničí jeho země Maxe van der Stoela. Proč mu stálo za to k nám jet? Van der Stoel se v Praze sešel 1. března 1977, krátce po zveřejnění Charty 77, s Janem Patočkou, jedním z autorů a mluvčích Charty.

Ještě si živě pamatuji, jaké povzbuzení to pro nás, kteří jsme tu zprávu slyšeli ze Svobodné Evropy, znamenalo. Západoevropský politik jedná s mluvčím Charty 77 jako rovný s rovným, jako s partnerem. Setkání proběhlo v hotelu Intercontinental, rozzlobený Husák následně zrušil plánovanou schůzku s ministrem a StB to potom Patočkovi dala vypít. 14 dní poté zemřel po mnohahodinovém výslechu na StB. Stoel dostal později od Václava Havla řád TGM, podobné vyznamenání dostal následně i na Slovensku.

Kredibilita a hlavní proud

A teď zpět k Fransi Timmermansovi, o němž je řeč. Byl mladým spolupracovníkem, dokonce osobním tajemníkem van der Stoela. Šel v jeho stopách. Historické setkání jeho staršího kolegy v diplomacii s mluvčím Charty 77 Patočkou bylo pro něj dostatečným důvodem, aby jel po 40 letech do Prahy. Na vzpomínku, jíž se zúčastnili i Petr Pithart, premiér Sobotka, ministr zahraničí Zaorálek.

Petr Šabata: Visegrádská past aneb jak drahé je mít špatné spojence

V4 zleva: český premiér Andrej Babiš, polský premiér Mateusz Morawiecki, maďarský premiér Viktor Orbán a slovenský premiér Peter Pellegrini

Andrej Babiš na bruselském summitu ukázkově hájil národní zájmy. Bohužel ne české, ale polské a maďarské. Premiér totiž uvízl ve visegrádské pasti.

A to že je nepřítel českého státu, kterého máme bojkotovat? Člověk, pro kterého byli tak důležití čeští chartisté? Navíc jako socialista patří ke straně, která je v Praze součástí koaliční vlády. Proč ho premiér Babiš odmítá? Proto, že má jiný názor na migraci?

Timmermans je člověkem, který by se zcela jistě hodil do čela Komise. Žádný jiný z kandidátů nemá k ČR a k českým dějinám takový citový vztah. Na kontinentu ho zná kdekdo, on zná střední Evropu.

Jako dítě prožil pár let s rodiči v Polsku. Mluví výborně šesti jazyky, má celoživotní zkušenosti v politice i v unijních záležitostech. Byl ministrem zahraničí, dosud je prvním místopředsedou Evropské komise, v nedávných evropských volbách byl hlavním kandidátem evropských socialistů na post šéfa Komise.

Luboš Palata: O šéfovi Evropské komise se může EU dohodnout bez ohledu na Babiše

Zleva polský premiér Mateusz Morawiecki, maďarský premiér Viktor Orban, premiér ČR Andrej Babis, premiér SR Peter Pellegrini a prezident Evropské rady Donald Tusk před summitem Evropské unie v Bruselu

Ještě na letišti v Praze dával premiér Andrej Babiš k dobru, že po evropských volbách se váha mocenského rozložení přesune k Evropské radě.

Není proto náhodou, že jeho kandidaturu do čela Komise podporovala z různých taktických důvodů i Angela Merkelová. 

Jsou ovšem dvě země, které Timmermansovi nemůžou přijít na jméno: Polsko a Maďarsko. Timmermans se v minulých letech vyjadřoval velmi kriticky na adresu jejich vlád. Ne proto, že by měl na ně pifku jakožto na země, ale protože kritizoval nedodržování ústavnosti u nich, porušení nezávislosti soudů, nezávislosti médií. Má to jakožto místopředseda Komise v popisu práce.

Říkal to, co říká skoro každý evropský demokrat, co říkali a loni napsali i předsedové všech nejvyšších soudů ČR. I to, co říká Soudní dvůr EU, její nejvyšší soudní instance. Timmermans bránil hodnoty, na nichž stojí i český stát: vládu práva a svobody veřejnoprávních médií.

Adam Černý: Visegrád kvůli Babišovi na summitu EU v druhé řadě

Předseda Evroposké komise Jean-Claude Juncker

Nedělní unijní summit by měl rozhodnout, kdo se stane nástupcem Jeana-Claudea Junckera v čele předsedy Evropské komise.

Orbán a Kaczyński ho zkrátka nemají v lásce. Orbánův mluvčí teď už nevěděl, jak ho zdiskreditovat, a tak prohlásil, že to je „Sorosův člověk“. V Madarsku je možná jméno Soros synonymem ďábla, jinde ale nikoli.

Teď se dostáváme k podstatné otázce: Proč postoje Kaczyńského a Orbána přejímá český premiér? Jejich důvody a praktiky nemají s naší politikou nic společného. Alespoň zatím. Pomůže to obrazu ČR v Evropě? Nepomůže. Oba zmínění politici nemají v EU váhu, na nic nemají vliv. Orbánově straně dokonce pozastavili členství v Evropské lidové straně.

Všiml jsem si, že Slovensko se k hlasitému odmítání Timmermanse v Bruselu nijak zvlášť nepřidalo. Právě tak jako se nedávno nepřidalo k odmítnutí deklarace EU o ukončení uhelné energetiky v Evropě do roku 2050, jako to udělal český premiér.

Petr Janyška

Proč to všechno premiér dělá? Ztrácí tím jen mezinárodní kredibilitu a možnost, aby se mu naslouchalo při jiných unijních rozhodnutích. V Evropě odsouvá sebe sama i náš stát mimo hlavní proud.

Mimochodem bych se velmi divil, že by odmítnutí Franse Timmermanse do čela Evropské komise bylo stanoviskem českého ministra zahraničí a jeho strany. Máme tu nejspíš další konflikt uvnitř koaliční vlády.

Autor je publicista a bývalý diplomat