Petr Janyška: Díky Chiracovi měla Francie půlroční přehlídku českého umění

Sám jsem se s ním několikrát potkal, i s jeho ženou Bernadettou, která měla k Praze a k Čechům zvlášť blízký vztah. V politice byl 40 let. Stihl být 9 krát poslancem, 7 krát ministrem, 18 let starostou Paříže, premiérem a dvakrát prezidentem. Prezidentem 12 let.

Čtěte také

Adam Černý: Zemřel Jacques Chirac

Populární je zřejmě proto, že se v něm každý Francouz nějak našel, že v něm viděli ztělesnění sebe sama. Se všemi protiklady a slabostmi. Prezident je pro Francouze personifikací země a její tváří vůči světu. A u Chiraca měli pocit, že ho důvěrně znají, jeho i jeho rodinu.

Byl lidský, vřelý, bezprostřední. Rád se míchal do davu a tiskl ruce, s občany mluvil normálním jazykem. Tohle známe u nás jen u Václava Havla. Byl pověstný tím, že občas zavolal obyčejnému občanovi. V jejich telefonu se prostě ozvalo: „Haló, tady Jacques Chirac“. Samozřejmě že to bylo součástí jeho image, ale vycházelo to z jeho osobního založení, nebyl to populismus ani taktika poradců.

Jako premiér podpořil ministryni Simone Veilovou, aby prosadila v parlamentu právo na interrupci, byl rezolutně proti trestu smrti. Byl produktem francouzského státu a jeho škol, měl úctu k ústavě a k zodpovědnosti za chod země. Když ho volby přinutily k soužití se socialistickým premiérem, i přes domácí rozdíly mluvili do zahraničí jedním hlasem.

Úcta k Václavu Havlovi

Bylo by nemyslitelné, aby prezident říkal v cizině něco jiného než vláda. Ve světě prosazoval suverenitu Francie, která byla samozřejmě pevným článkem západního světa, ale zároveň nikdy slepě nesledovala zájmy Washingtonu. Proto v r. 2003 trochu překvapivě odmítl účast na invazi do Iráku, na rozdíl od nás, a pozdější události mu daly za pravdu.

V pařížské Invalidovně začalo veřejné rozloučení s bývalým prezidentem Jaquesem Chirakem, který zemřel ve čtvrtek ve věku 86 let.|foto: Martin Balucha,ČRo

Chirac byl politikem pravicové Francie, té, co má peníze a co rozhoduje. Zároveň ale pravice, která je daleko víc pragmatická než ideologická, která vnímá, v jakém světě žije. A také pravice dost vnímavé k sociálním situacím.

Nebyla stranou finančníků, ale střední třídy, soukromníků, živnostníků, zaměstnanců, těšila se masové podpoře. O tom můžou naše pravicové strany jen snít. Byla blízká německé CDU, ovšem bez sebemenšího katolického nádechu. Chirac přísně dodržoval oddělení církve od státu, bylo by nemyslitelné, aby šel po zvolení do katedrály na mši.

Inspirativní pro nás může být jeho vztah ke krajní pravici. Celý život ji potíral a ostrakizoval, nikdy jí nedovolil vstoupit do veřejného a politického života. Le Pen byl pro něj noční můrou, symbolem toho nejtemnějšího, co Francie mohla ve své historii vygenerovat:  pozůstatků fašismu, rasismu, nenávisti k Židům a zároveň  myšlenkové sterilitě. Velmi se zasazoval o to, aby se Le Penova Národní fronta nedostala nikdy do parlamentu.

Václav Havel a Jacques Chirac v Praze v roce 2002|foto: Stanislav Peška,ČTK

Byl také velmi obezřetný k průlinčitosti mezi myšlenkami klasické pravice a pravice krajní. Do té míry, že když v regionálních volbách vyhráli tři kandidáti jeho strany mj. díky podpoře voličů Le Pena, nechal je vyloučit ze strany. Podobně na mezinárodní rovině, když se v Rakousku dostal k moci Haider, Francie kolem něj postavila sanitární kordon.

Chirac měl image lidového člověka, který má rád pivo, rád chodí na fotbal, znal se se zemědělci. Zároveň měl ale úctu k jiným kulturám a kontinentům. Jako mladík projezdil USA, byl velkým milovníkem Japonska, léta sledoval výsledky v zápasu sumo, vyznal se ve staré japonské kultuře. Jako svůj odkaz nechal v Paříži vybudovat Muzeum prvotních umění, tedy Afriky, Asie, Oceánie.

Ohledně nás Čechů měl velkou úctu k Václavu Havlovi, díky jejich společnému nápadu proběhla v r. 2002 ve Francii obří půlroční přehlídka české kultury, jaká se už nikdy nikde neopakovala. A kterou jsem měl tu čest spoluvytvářet.

Petr Janyška|foto: Radko Kubičko

Naopak rétorika Václava Klause, který ho při oficiální návštěvě poučoval, jak má vypadat kapitalismus a jak má eliminovat nezaměstnanost, ho trochu zaskočila. Nikdy si nepadli do noty.

S Chirakem teď odešla Francouzům velká část jejich minulosti, politické i osobní. 

Autor je publicista a bývalý diplomat