Petr Janyška: Černá můra Francouzů ohledně prezidentských voleb
Za necelý rok si Francie bude volit prezidenta a výsledek bude mít dopad nejen na tu největší zemi Evropské unie, ale na celý kontinent a na podporu Ukrajině. Buď se tam udrží dosavadní centristicko-liberální směřování, nebo se k moci dostane nacionalistická víceméně protievropská krajní pravice. Nikdy ještě nebyla tak blízko možného vítězství jako dnes.
Země je v hluboké politické krizi. V parlamentu proti sobě stojí tři přibližně stejně silné bloky: nacionalistická pravice, radikální levice a pravicoví centristé, kteří se navzájem blokují. Prezident Emmanuel Macron se intenzivně věnuje zahraniční politice, do domácí scény mluví jen minimálně. Jeho popularita je téměř na bodu mrazu.
Čtěte také
Zmíněné rozložení sil se promítá i do dosavadního výběru prezidentských kandidátů. Nacionalistická pravice má jasno. O post hlavy státu bude usilovat buď Marine Le Penová, pokud jí za měsíc odvolací soud zruší pětiletý zákaz kandidovat, nebo to bude mladý předseda její strany Jordan Bardella.
Není mezi nimi zcela rovnítko, Bardella se nevymezuje zdaleka tak ostře proti Evropské unii jako ona. Nicméně oba se budou opírat o stejný elektorát frustrovaných lidí, kteří mají dojem, že dosavadní politici je přehlížejí, že nežijí v bezpečné zemi a že Francie nezvládá imigraci. Ohledně Ruska a jeho agrese jsou oba velmi opatrní, odsuzují je jaksi jen na půl úst.
Pravý i levý extrém
Radikální levice už má také jasno, kandidovat bude už počtvrté za sebou její autoritářský vůdce Jean-Luc Mélenchon, který sází stále víc na hlasy arabsko-muslimské části obyvatel. Ta se dosud o politiku moc nezajímala a nechodila k volbám, Mélenchon ji ale politicky probudil a intenzivně jí nadbíhá a zároveň doufá, že dostane levicové hlasy.
Čtěte také
A potom tu je politický střed včetně socialistů, který sice reprezentuje většinu voličstva, ale je dnes rozdrobený. Jako by jeho politici nechápali, že aby se k moci nedostala krajní pravice, musí postavit silného charismatického kandidáta. Takový ale není.
Zatím z centristického okruhu vyčnívá Édouard Philippe. Byl tři roky Macronovým premiérem a dnes je starostou velkého přístavního města Le Havre, kde v místních volbách přesvědčivě zvítězil. Disponuje také menší stranou, která by mu mohla zajistit logistiku kampaně.
Potom tu je sedmatřicetiletý Gabriel Attal, který byl sice pár měsíců premiérem, ale na post prezidenta nemá moc zkušeností. Padají i další jména, průzkumy jim ale nedávají šanci. Zatím jediný, kdo by podle nich oba známé kandidáty krajní pravice porazil, je Philippe.
Mnoho Francouzů vnímá jako noční můru, že by se mohl opakovat rok 2002. Tehdy se soudilo, že vyhraje socialista Lionel Jospin, jenže rozdrobená levice tenkrát nasadila ještě osm dalších kandidátů, každý získal pár hlasů a ve svém celku sebrali Jospinovi možnost postoupit do druhého kola. Přišel šok, o fous ho tam předběhl otec Marine Le Penové.
Pokud by dnes došlo v politickém centru k podobnému rozdrobení a ve druhém kole by se utkali jen kandidáti pravého a levého extrému, mnoho centristických voličů by asi zůstalo doma nebo by do urny vhodilo prázdnou obálku. V tom případě by podle průzkumů zvítězili Bardella či Le Penová a trumpistická nacionalistická pravice by začala přemalovávat mapu celé Evropy.
Autor je politický komentátor, bývalý velvyslanec ve Francii
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
