Petr Honzejk: Zrušením voleb k obraně svobody a demokracie?
Rumunsko těsně před druhým kolem hlasování zrušilo prezidentské volby. Je to v Evropě bezprecedentní krok. A klade nám zásadní otázku: Do jaké míry se může demokracie bránit vlastnímu zničení, aniž by přitom popřela sama sebe? Jak vidíme, není to už otázka akademická, ale naprosto aktuální a samozřejmě časem může týkat i nás.
V kostce o co jde: V prvním kole voleb zvítězil Calin Georgescu, označovaný za ultranacionalistického a proruského politika se sympatiemi k meziválečným rumunským fašistům. Ač byl outsiderem, dostal přes 22 procent hlasů a bylo možné, že vyhraje celkově. Což by znamenalo vážné ohrožení prozápadního charakteru země.
Čtěte také
Tajné služby přišly před druhým kolem s odhalením, že jeho kampaň podporovalo Rusko, především přes sociální síť TikTok, kde pro něj pracovaly trolí farmy a tisíce falešných účtů, vše s financováním, které bylo krajně netransparentní, a existují indicie, že bylo také ruského původu. A rumunský ústavní soud na základě informací o zahraničním ovlivnění volby zrušil.
Jak se k téhle situaci postavit? Z prvního pohledu je to jasné. Prozápadní demokrat může jásat a říkat: Demokratické právní státy se konečně začaly bránit ničení vlastního systému a snaze Ruska zavléci je do vlastního prostoru, do vlastní mocenské sféry, kde si na právo a demokracii jenom hrají - obojí je jenom služka moci. Jde o legitimní sebeobranu svobody proti síle, která ji chce zničit, řeklo by se.
Jenže pak je tu druhý pohled: Ať už bylo financování kampaně jakékoli a na sociálních sítích se dělo cokoli, faktem je, že Rumuni pro Georgesca hlasovali. Nikdy nebude možné změřit, jak se na jeho úspěchu podílela přímo podpora z Ruska.
Čtěte také
Masivní kampaň falešných účtů na TikToku je faktem, ale pokud by netematizovala něco, co tamní společnost oslovuje, zřejmě by nebyla tak úspěšná. Část Rumunů se prostě rozhodla a nyní vidí, že jejich rozhodnutí neplatí. A musí si říkat: Je tohle ještě demokracie?
Takto nakonec verdikt zkritizovala i druhá původně postupující prezidentská kandidátka Elena Lasconiová: „Ať se nám to líbí nebo ne, z právního a legitimního hlediska devět milionů rumunských občanů, jak v zemi, tak v diaspoře, vyjádřilo preferenci určitého kandidáta. Nemůžeme ignorovat jejich vůli.“
Zapeklitá otázka
Je to zkrátka zapeklitá otázka. Kde je hranice, co se ještě do demokratické soutěže vejde a co už z ní musí ven? Konkrétně: Je důvodem ke zrušení voleb netransparentní financování? Možná ano, ale jsme například jisti, že i u nás vždy bylo křišťálově čisté? Je to zahraniční, čti ruský vliv? Možná ano, ale jsme si jisti, že k němu nedošlo a nedochází i u nás? Kde je tedy míra toho, co je ještě přípustné a co ne?
Čtěte také
Václav Havel říkal, že přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše. Historie ukázala, že má pravdu.
K moci se dostávaly skrze demokratický proces osoby a formace, které pak samotná demokratický proces zničily. To samozřejmě hrozí i teď. Jenže obrana demokracie skrze zásah do fungování demokracie v sobě přece jenom nese vážný vnitřní rozpor.
Osobně si myslím, že svobodná společnost by měla být schopná najít k záchraně demokracie a svobody jiné prostředky než rušení voleb.
Měla by se samozřejmě všemožně preventivně bránit vnějším zásahům, ale především by se měla snažit přesvědčit většinu lidí, že je prostorem pro naplnění jejich představ a že se nemusejí obracet k autoritářským politikům, kterým by ve finále vyhovoval jiný režim, než skutečná demokracie.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
