Petr Honzejk: Za co lze pochválit Motoristy
Při sestavování vlády je největší rozruch kolem ministerských kandidátů strany Motoristé sobě. Předsedu Petra Macinku, který se původně měl stát ministrem životního prostředí, odmítala kvůli jeho antiekologickým postojům značná část odborné veřejnosti, psaly se proti němu petice, které podepsaly stovky akademiků.
Čestný prezident Filip Turek, kterého chtěli Motoristé původně poslat na ministerstvo zahraničí, zase budil odpor kvůli své minulosti zachycené ve facebookových postech, které těžko vykládat jinak než jako sympatie k nacismu. A když si oba pánové posty prohodili, moc se to nezlepšilo. Lépe řečeno vůbec.
Čtěte také
Turka prezident Petr Pavel nechce jmenovat ministrem čehokoli. A ironicky je to nejmenší strana nastupující vládní koalice, která dělá největší rozruch i největší problémy pravděpodobnému premiérovi Andreji Babišovi.
Za jednu věc je ale třeba Motoristy zcela neironicky pochválit. Jsou jedinou stranou nastupující koalice, jejíž všichni navrhovaní ministři prošli volbami. Což – přestože s Motoristy může leckdo vášnivě nesouhlasit a přestože minimálně Filip Turek se může jevit jako reputačně a morálně diskvalifikovaný – nejlépe odpovídá zásadám zastupitelské demokracie.
Zahrajte náš program
Je v principu zdravé, když do exekutivy zasednou lidé, kteří se veřejnosti představí, obhájí své názorové pozice i sebe samé jako osobnosti ve volebním klání. A ne nějací expertní králíci tažení z klobouku pod pseudonymy „nezávislých odborníků“.
Čtěte také
Důvody jsou tři. Především je to transparentní. Pokud jsou do vlády jmenováni přímo politici jednotlivých stran, veřejnost ví, co jsou zač. A ta část, která dotyčné volila, má ve vládě přesně to, co chtěla, ať už je to cokoliv.
Pokud se ve vládě zjeví osoby, které neznají ani voliči, a dokonce ani členové vládní strany, jako se to nyní děje v případě SPD, je to přinejmenším na pováženou. Až si člověk říká, proč se sestavují kandidátky a strany se tváří, že mají lidí, kteří jednotlivým politikám rozumí, když si jejich šéfové ve finále ministry málem nalosují z externích zdrojů.
Zadruhé je obvykle lepší, když se členem vlády stává člověk, který je a chce být politikem. Politiku totiž nelze redukovat na odbornost. Politika není součtem jednotlivých expertních segmentů, její podstatou je širší pohled na společnost jako takovou. Vláda rozhoduje jako celek o nejrůznějších tématech, od právních záležitostí po zahraničí politiku všichni ministři mají stejný hlas.
Čtěte také
Vláda by tudíž měla být ze samotné podstaty politiky týmem politiků, kteří mají představu o tom, kam by se měla společnost vydat, nikoli náhodnou sestavou expertů, či v horším případě fachidiotů.
A zatřetí: Pokud partaje tahají kandidáty na ministry jako králíky z klobouku, přestávají být politickými stranami v pravém slova smyslu. Proměňují se spíše v jakési castingové agentury, které loví externisty, se zadáním „zahrajte náš program“.
Nejenže je to neautentické, ale samozřejmě to zpětně ubližuje skutečné politické práci uvnitř stran. Proč by tam měly fungovat expertní týmy, které vygenerují toho nejlepšího, který si nakonec v případě volebního úspěchu půjde sednout do vlády, když je stejně jasné, že ministrem bude někdo zvenku?
Můžeme si sice dělat legraci například z Radka Vondráčka, který byl čtyři roky stínovým ministrem spravedlnosti za ANO, aby se nakonec stal skutečným ministrem z důvodů, kterým rozumí jen Andrej Babiš, bývalý sociální demokrat Jeroným Tejc. Ale to neznamená, že by byl princip politických externistů zdravý.
Když se vrátíme k Motoristům. O jejich ideologii si může každý myslet, co chce, třeba i to, že vidí svět vzhůru nohama. Ale těžko popřít, že svým přístupem „pracuj-kandiduj-uspěj-budeš ministrem“ vrací politiku z hlavy zpátky na nohy.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
