Petr Honzejk: Svatým bojem za morálku politiků k vládě naprostých cyniků
Až bude někdo potřebovat dětem na příkladu vysvětlit, co to je pseudokauza, může směle použít aktuální probírání magisterského titulu ministryně spravedlnosti Evy Decroix.
Jde o úplnou koninu, kterou se ale opozice a část novinářstva pokouší nafouknout do pangalaktických rozměrů. Soudný člověk by ji vlastně měl v zájmu duševní hygieny ignorovat. Ale na druhou stranu nám případ umožňuje poukázat na dvě z věcí, které jsou v české společnosti jaksi nakřivo a které ji v důsledku brzdí.
Čtěte také
Stručně o co jde. Ministryně má od University Karlovy uznané magisterské vzdělání z Francie. Ministerstvo školství ovšem z nějakých důvodů k uznanému vzdělání ze zahraničí nepřiděluje automaticky titul. Těžko říci proč, možná proto, aby se dalo na vědomí, že ten, kdo studoval “venku” je tak nějak méněcenný, že to prostě není vzdělanostní našinec. Což je samo o sobě velmi české.
“Problém” Evy Decroix má být v tom, že titul mgr. v některých dokumentech uváděla a když se dozvěděla, že ho vlastně formálně nemá, nepohlídala si, aby se už nikde neobjevoval. Je ostouzena a vyzývána k odstoupení, a to přesto, že má i doktorát, takže je to vlastně něco podobného, jako kdyby někdo chtěl vyřadit z reprezentace olympijského gymnastu kvůli tomu, že nemá potvrzení, že umí kotrmelec. Ano, bylo by to komické, kdyby to nebylo trapné.
Jistě někdo může argumentovat, že v minulosti se za problémy s vysokoškolskými tituly a vzděláním z postu ministra spravedlnosti odstupovalo. Jenže šlo o úplně jiný level. Jan Kalvoda odstoupil v polovině devadesátých letech proto, že používal titul dokror práv, aniž by složil příslušné zkoušky. Taťána Malá z ANO proto, že opsala diplomovou práci o chovu králíků. V obou případech to byly vědomé kulišárny za účelem vylepšení vlastní pozice. Eva Decroix naproti tomu nepodváděla, pouze nebyla dostatečně ostražitá vůči nástrahám české byrokracie.
Čtěte také
Čímž snad můžeme pseudokauzu jako takovou uzavřít a podívat se na problémy, které nasvěcuje. Tím prvním je zdejší posedlost tituly. Táhne se od starého Rakouska a vede k tomu, že se často neptáme, co člověk ve skutečnosti umí, co je zač, ale díváme se na to kolik zkratek má před jménem a za jménem. Což by byla vlastně legrační lokální zvláštnost, kdyby to ovšem nebyla hlavně vnějšková demonstrace zdejšího formalismu, který často brání kreativitě a celkovému rozvoji.
Až všemožné tituly odkážeme tam, kam patří, tedy hlavně do akademického prostředí, kam přísluší podobně, jako třeba hodnosti do armády, bude líp. Ale nejsem si jistý, jestli to naše spolenočnost, ve které se vyvolává titulem i v čekárně na urologii, dokáže.
Kdo pak bude ochoten jít do politiky?
Druhým problémem, který pseudokauza s titulem ministryně Evy Decroix odhaluje, je až patologická snaha na kohokoli, kdo se dostane v politice výš, něco negativního najít. Nejde samozřejmě o to, že by se o čemkoli, co se týká politiků, nemělo informovat.
Jde o to, jakou příslušným zjištěním dávat váhu – což se týká jak médií, tak i politických konkurentů těch, kteří jsou zrovna na tapetě. Když úplně zmizí uměřenost a schopnost a ochota rozlišovat co je marginálie a co je skutečně podstatné, kdo pak bude ochoten jít do politiky?
Nikdo, komu je přes dvacet, přeci není čistý jak lilium. A kdo by se chtěl vystavovat riziku, že za každou prkotinu z minulosti bude vykreslován jako ztělesnění amorálního zla?
Dojdeme tak nakonec k tomu, že v politice zůstanou jen ti, kdo skutečně nemají žádné skrupule a jakákoli kritika je jim úplně ukradená. Případ popotahování Evy Decroix je tak vposledku dobrou ukázkou metody, jak se skrze domněle svatý boj za morálku perspektivně dopracovat k vládě zcela nesvatých amorálních cyniků.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
