Petr Honzejk: Proč je u nás tolik emocí kolem boje s dezinformacemi
Máloco vyvolává v Česku v poslední době takové vášně jako boj proti dezinformacím. Poté, co se objevil návrh, se kterým bude vláda pracovat, se strhla mela, která se dá shrnout pod dojem, že kabinet chce ve skutečnosti zavést cenzuru jako za socialismu, že je ohrožena svoboda slova a podobně.
Čtěte také
Je to pozoruhodné, protože v jiných zemích panuje vcelku konsensus, že dezinformace jsou vážný problém, že jde hlavně o bojový prostředek nepřátelských mocností a že se s nimi tak musí nakládat.
Například ve Finsku mají vytvořený ucelená systém od výchovy dětí ke kritickému myšlení, spolupráce státu s neziskovkami, až po výjimečné trestání šiřitelů lží prokazatelně napojených na nepřátelské mocnosti. Proč je tedy kolem dezinformací u nás takové haló?
Peníze pro média, se kterými budou vládní úředníci spokojeni
Důvody jsou v zásadě tři. Tím prvním je mimořádná zmatenost a nekompetence úředníků, kteří mají boj s dezinformacemi na starosti. Vypouštějí nepromyšlené návrhy, které obsahují krajně problematické momenty, kvůli kterým nakonec všechno působí v lepším případě hloupě, v horším podezřele.
Čtěte také
Například když z úřadu vládního zmocněnce Michala Klímy vypadlo, že součástí boje s dezinformacemi má být stamilionová státní podpora médií, která jaksi řádně informují, musel se každý racionálně uvažující člověk osypat. Která média to jako budou? To jakože peníze mají dostávat média, se kterými bude nějaký vládní úředník spokojen? To přeci zavání institucionální korupcí!
Podobně nešťastně je formulovaný záměr zakotvit v trestním zákoně postih dezinformací, který může na někoho působit hodně gumově. Prostě v pojetí boje s dezinformacemi podle Michala Klímy si podal ruce Jára Cimrman s Viktorem Černomyrdinem. Respektive jejich výroky: “Fázi očekávání střídá fáze zklamání” a “Mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky.”
Boj s dezinformacemi je rovnítkem pro věznění politických oponentů
To ale není jediný, ani hlavní důvod, proč boj s dezinformacemi u nás, na rozdíl od západních zemí, vyvolává takové emoce. Tím hlavním je zkušenost české společnosti z minulosti, kdy se nesmělo říci vlastně vůbec nic. A přípustný, ve smyslu publikovatelný a netrestný byl jenom jeden pohled na svět: ten bolševický, třídně násilnický. Spouští se řetězec asociací. Boj s dezinformacemi rovná se cenzura rovná se nesvoboda rovná se věznění politických oponentů.
Čtěte také
Silné trauma z historie je důvodem, proč se v Česku hůře chápe to, co je třeba ve Finsku všem jasné. Tedy, že zatímco v komunistických systémech šlo o ochranu jedné státní lži v zájmu udržení represivního režimu u moci, nyní jde o pravý opak. O obranu svobody a demokracie před hrozbou jejího zničení propracovaným systémem lží.
Západ vcelku konsensuálně chápe, že smyslem dezinformací šířených hlavně z Ruska je rozložit demokratickou společnost a vytvořit půdu pro export toho, co vidíme nyní v Kremlu se vším všudy. My jsme k tomuto pochopení jako společnost ještě zcela nedospěli. Což není kritika, nebo nějaké sebemrskačství, jen konstatování.
Návrat do totality?
A jsme u třetího důvodu, proč je kolem boje s dezinformacemi tak rušno. Pochybovačné naladění společnosti dovedně využívají sami dezinformátoři. Šíří pohádku o tom, že neexistují dezinformace, jenom různé názory, že za chvíli bude zakázáno říkat cokoli, co odporuje oficiální verzi, že vláda chystá nějaký návrat do totality a podobně.
Čtěte také
Dělají to buď přímo proto, aby pomohli Putinově Rusku, ale častěji jen proto, aby zmatek politicky nebo finančně zkapitalizovali. A někteří dokonce jen proto, aby byli zajímaví, vypadali jako disidenti a prosadili se ve veřejném prostoru. Jde zpravidla o pořád ty stejné lidi jedoucí po lince: Zničí nás migranti – umřeme na očkování – Ukrajinci jsou fašisti a Putin king. Ano, jsou to profi dezinformátoři, a nutno přiznat, že se jim v mnohých případech daří motat lidem hlavy docela dobře.
Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat
Čímž se obloukem vracíme na začátek. Protože je u nás situace velmi specifická, společnost je podezíravá, z historických důvodů citlivá na jakékoli omezení, a funguje u nás řada šikovných šarlatánů, kteří toho umí využít, měl by se problém dezinformací řešit z úrovně státu úplně jinak než dnes.
Vše by se mělo odehrávat naprosto otevřeně, aby se zamezilo spekulacím a pochybnostem o co vlastně jde. Mělo by se zdůrazňovat, že klíčové je vzdělání a represe je až úplně posledním a naprosto výjimečně použitelným prostředkem.
Mělo by se vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Jestli by to stačilo, jisté v našich podmínkách samozřejmě není. Co ale jisté je: Tak naivně, prvoplánově a lajdácky, jak to provádí současná vláda, se opravdu nad nebezpečnými, převážně nepřátelským mocnostem sloužícími dezinformacemi vyhrát nedá.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.