Petr Honzejk: Noví bojovníci vstali, rudý prapor setrvale zplihlý
„Hola, hoši, na palubu, třeba pluli jsme v záhubu, prapor náš neutone, nikdy ne!” Jestli komunisté zpívali v pražském TOP hotelu takto začínající starou revoluční píseň, nevíme. Jednání jejich sjezdu bylo pro novináře i veřejnost uzavřené. Jisté ale je, že se snažili vzájemně povzbudit, aby hrozící záhubu odvrátili. Takže otázka je jasná – může se jim to povést?
Komunistická strana Čech a Moravy, která byla přes třicet let stabilní složkou české parlamentní politiky, opravdu nevzkvétá. V roce 2021 ze Sněmovny vypadla a v loňských volbách jí k návratu nepomohlo ani vytvoření skryté koalice Stačilo!, ve které se vyskytovaly i zoufalé zbytky sociálních demokratů.
Čtěte také
Misi Kateřiny Konečné, političky, která partaj posledních pět let, po odchodu dlouholetého předsedy Vojtěcha Filipa, vedla, proto nelze označit za úspěšnou. Ona sama si sice dokázala zajistit skvěle placené místo v Evropském parlamentu, ale její soudruzi na tom jsou bídně.
Nynější zhruba dvě procenta preferencí jsou dokonalým důkazem úpadku partaje, která na polistopadovém vrcholu v roce 2002 měla osmnáct procent a ještě v předminulém volebním období na ní závisela existence vlády Andreje Babiše. Aktuálně na ní nezávisí vůbec nic.
A opravdu se nezdá, že by se to mělo změnit. Extrémní levice je v současné Evropě na ústupu. Zejména v Evropě střední vyklidila prostor krajní pravici, která říká v podstatě totéž, jen s jinou symbolikou. Je na tom mimo jiné vidět, že politická osa už neexistuje; je nahrazena jakousi politickou kružnicí, na které se po oběhnutí 360 stupňů dostaneme do téhož bodu.
Doufat v mizernou situaci
Pro české komunisty je to o to horší, že sami sebe vmanipulovali do paradoxní situace. Běžně jsou mimoparlamentní strany automaticky řazeny k opozici. Ovšem komunisté, pokud by ve volbách byli bývali uspěli, byli by nejspíš součástí nynější vlády Andreje Babiše. Takže jsou de facto mimoparlamentní vládní stranou.
Čtěte také
Samozřejmě to destruuje jejich protestní potenciál a navážení se do minulé vlády Petra Fialy, které – pravděpodobně ze setrvačnosti – na sjezdu předváděli, bylo ze všeho nejvíc projevem zoufalé bezradnosti.
Ani z volby nového vedení pro komunisty nic nadějného nekouká. Nový předseda Roman Roun, dosavadní stranický mluvčí, je širší veřejnosti v podstatě neznámý. A pokud partaj nevytáhla nad pět procent někdy až moc viditelná Kateřina Konečná, je prakticky vyloučené, aby to dokázal on.
Stranickou linii afinity k současnému Rusku sice Roun reprezentuje dokonale – například v roce 2022 podal trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy na Petra Fialu, který varoval před ruskou invazí na Ukrajinu, načež za čtyři dny Rusové zaútočili, ale to je zhruba všechno.
Čtěte také
Proruská část společnosti své zastoupení našla ve skryté koalici kolem SPD a svého lídra v Jindřichu Rajchlovi. Takže Roun, ač bývalý schopný producent, který se podílel třeba na sitcomu Comeback, nějaký politický comeback pro komunisty vyprodukuje jen těžko.
Komunistům i do budoucna nezbyde, než se pokusit opět lepit dohromady krajně levicová uskupení a doufat, že situace někdy bude tak mizerná, že části voličů už nebudou stačit Andrej Babiš a Tomio Okamura, ale budou chtít něco, co se bude tvářit ještě radikálněji.
Pravděpodobnost? Vyjádřeme to opisem. Refrén na úvod zmíněné revoluční písně zní: „I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, prapor rudý zavlaje.” Noví bojovníci na sjezdu komunistů vstali. Ale u rudého praporu to na nic jiného, než na setrvalý zplihlý povis na půl žerdi, opravdu nevypadá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
