Petr Honzejk: Motoristé – směšní popírači sami sebe

28. červenec 2026

Ve vzrušené debatě kolem prezidentského veta novely zákona o rozpočtové odpovědnosti zaniká podstatný detail. Tím je role strany Motoristé sobě. Svým postupem jde tato partaj přímo proti svému volebnímu programu.

A kromě toho, že tím zesměšňuje sama sebe, nám říká něco podstatného o stranách, které se nazývají pravicovými, a o celé nynější politice. 

Čtěte také

Podstatou zákona o rozpočtové odpovědnosti je přesně to, co má v názvu. Rozpočtová odpovědnost. Má podle něj docházet k postupnému snižování schodku státního rozpočtu, tak, aby se Česko nemohlo propadnout do dluhové spirály, jako se to v minulosti stalo řadě zemí. Proto ho také prezident vetem vládní novely, které chce pravidla uvolnit, hájí. 

Dosavadní zákon říká vlastně to samé, co měli ve volebním programu Motoristé. Tedy, že nezadlužená budoucnost je klíčová pro prosperitu Česka a stanoví, jak dluhy omezovat. Motoristé šli v programu dokonce ještě dál než zákon – slibovali vyrovnaný rozpočet do čtyř let, a to včetně podrobného itineráře, jak toho dosáhnout. 

Čtěte také

Udržení moci

Nyní je všechno jinak. Motoristé nejenže rezignovali na vyrovnání rozpočtu a předseda jejich poslaneckého klubu Boris Šťastný se se slzou v oku před měsícem omluvil voličům, že slibovali něco, co bylo prostě nereálné.

Nyní podporou novely zákona o rozpočtové odpovědnosti, která ve skutečnosti není ničím jiným než likvidací jakékoli odpovědnosti, jdou nekompromisně proti tomu, co slibovali. Hlasují nikoli pro menší dluhy, ale naopak pro dluhový boom. Dluhová čarodějka Alena Schillerová, která v záchvatu magického myšlení předpokládá, že k prosperitě je možné se projíst na dluh, může s hlasy Motoristů při přehlasování prezidentského veta počítat.

Motoristé se mohou stokrát hájit tím, že samotné uvolnění pravidel při tvorbě rozpočtu neznamená automaticky vyšší dluh. Jenže k čemu by asi tak jinak byla faktická likvidace zákona o rozpočtové odpovědnosti potřeba?

Čtěte také

Je to podobné, jako by říkali, že když člověk nastartuje bagr, tak to ještě neznamená, že půjde bagrovat. Nebo že když Filip Turek jedoucí na dálnici rychlostí 130 za hodinu, šlápne na plyn, ještě to neznamená, že auto zrychlí nad povolenou rychlost. 

Ve skutečnosti to samozřejmě přesně to znamená. A to včetně pravděpodobných důsledků, kterým je v lepším případě pokuta od finančních trhů v podobě zdražení financování státního dluhu, v horším (v dlouhodobé perspektivě) opravdu tvrdý náraz řeckého nebo argentinského typu.

Motoristé zkrátka vyměnili podíl na moci za totální zbourání jednoho ze základních pilířů své vlastní existence – ekonomické pravicovosti. Petr Macinka před volbami tvrdil, že Motoristé jsou jedinou skutečně pravicovou stranou v Česku.

Čtěte také

Pokud je někdo volil kvůli tomu, musí se nyní držet za nos. Je jasné, že ve skutečnosti jsou v ekonomickém smyslu jenom béčkem levicově populistického hnutí ANO Andreje Babiše.

Zároveň nám smutně směšný příklad Motoristů demonstruje obecnější trend. Ekonomická pravice, k jejímž atributům patří kromě nízkých daní a omezování role státu hlavně fiskální odpovědnost, už prakticky neexistuje.

K výraznější konsolidaci veřejných financí se nepropracovala ani minulá vláda Petra Fialy a Motoristé, kteří slibovali „pohlídat Babiše“, mu naopak jdou – a nejen v zadlužování – čile na ruku.

Petr Honzejk

Pro část dnešní politiky zkrátka platí: Můžete říci cokoli, můžete se označit za cokoli, je to jedno. Ono to v klokotání a nekonečné pěně dní tvořící se na sociálních sítích, stejně nakonec zapadne. Je jen nutné vždy nějak vyplavat nahoru, což se dělá nejlépe tak, že budete jakýmikoli prostředky zašlapávat ty ostatní. Program? O ten vůbec nejde.

Taková politika, jejímž příkladem jsou Motoristé coby směšní popírači sami sebe, je redukována na dvě věci: Na snahu o získání a udržení moci. A to samozřejmě už vůbec směšné není. 

Autor je komentátor Hospodářských novin

autor: Petr Honzejk
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.