Petr Honzejk: Komunismus se opravit nedá. Levičáckým jezinkám neotvírat

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy KSČ

Komunismus je vlastně dobrá myšlenka, jen se to v praxi kapánek nepovedlo. Kdo to nechápe, je buď primitiv, nebo rovnou nácek. Podobně výkřiky ultralevice pravidelně houstnou kolem prvního května, na který připadá Svátek práce.

Letos je jich víc než kdy jindy. Ultralevičáci využívají situace, kdy část české společnosti hnědne, a lákají liberálně smýšlející občany do jakési aliance proti nenávisti.

Bylo to dobře vidět na pražské demonstraci proti napadání kaváren, obchodů a diakonií podporujících vládní kampaň HateFree. Liberálové se nestačili divit že stojí vedle revolucionářů s rudými prapory.

Je proto potřeba říci ultralevičáckým jezinkám ne. Komunismus je stejné zlo jako nacismus, ať si kdokoli říká, co chce. Spojovat se proti ďáblu s partou čertíků není dvakrát moudré.

Čtěte také

Ultralevice s oblibou tvrdí, že každý, kdo srovnává komunismus s nacismem chce jen delegitimizovat boj za lepší podmínky pracujících lidí. Je to naprostý nesmysl. Sociální demokracie podmínky lidí zlepšovat chce a komunistickou třídní rétoriku k tomu nepotřebuje. Kdo je sociálně citlivý, nemusí být ještě bolševik.

Ultralevice má samozřejmě pravdu v tom, že si lze představit takzvaného slušného komunistu, který nikoho neudává a nemučí jen kvůli nevhodnému třídnímu původu. Ale stejně tak si lze představit slušného nacistu, který nikoho nenakládá do transportu ani nepřidává plyn.

Setkání komunistů u hrobu Klementa Gottwalda při příležitosti 65. výročí únorového převratu

Oba, jak slušný komunista, tak slušný nacista to jistě mohli myslet dobře; netušili, nevěděli, jen si tak budovali vlastní lepší svět. Jak to dopadlo, zcela bez ohledu na to co tito „slušní“ zamýšleli, víme.

Historická paměť se ale postupem času zanáší a proto je nutné připomínat, že teorii a praxi komunismu nelze oddělovat. I Karel Marx koneckonců říkal, že kritériem pravdivosti je praxe. Žádnou jinou signifikantní praxi než gulagy s milióny mrtvých komunismus nevyprodukoval. Stejně jako nacismus nevyprodukoval nic jiného, než vyhlazovací koncentrační tábory.

Čtěte také

Pokud někdo tvrdí, že by se to dalo v případě komunismu udělat znovu, jinak a lépe, jen aplikuje známou Einsteinovu definici šílenství. Ta říká, že šílenství je dělat dokola totéž a předpokládat jiný výsledek. Ultralevice v tomto smyslu šílená je, a tak od ní raději dál.

Od české a moravské mladé ultralevice můžete samozřejmě slyšet, že se vzhlíží v Jeremy Corbynovi nebo Bernie Sandersovi, nikoli Klementu Gottwaldovi. Ale znovu: Sanders je salón, praxí komunismu je Gottwald, případně Jakeš.

Miloš Jakeš

Toho připomínám proto, aby bylo jasné, že ani pokud jde o ekonomiku, nemůžou aplikace ultralevicových vizí dopadnout jinak, než jako v parodické básničce z osmdesátých let: „Vidím zemi, zemi rudou, zemi vyžranou a chudou. Nad ní hvězda pěticípá, pod ní lidstvo hlady chcípá.“

Ale abych nebyl tak přísný: Dovolím si tvrdit, že dnešní ultralevice je přeci jen méně nebezpečná než opačná strana politického spektra. Zatímco mladí ultralevičáci ze svého mámení se značnou pravděpodobností vyrostou, ultrapravičáci do svých - dá li se to tak nazvat - intelektuálních pozic často naopak v průběhu života zatuhnou.

Čtěte také

K čemuž patří i to, že si neuvědomují, důsledky toho, co hájí. V poslední době takové tuhnutí v Česku dosahuje rozměrů epidemie. Postoje značné části lidí jsou tónované dohněda, aniž by to dotyčným docházelo.

Řešení nicméně není ve formování nějaké jednotné fronty proti nenávisti, ale ve zdůrazňování přínosů liberální demokracie a svobody v nejširším smyslu. Což jsou obory, ve kterých revoluční levice nikdy nevynikala. Takže pozor i na ni.