Petr Honzejk: A je tu Jan Švejnar – importovaný instatní Antizeman

3. červen 2016

Jan Švejnar opět zvažuje kandidaturu na prezidenta. První, instinktivní reakcí na jeho oznámení je dojatá lítost. Zhruba jako když se díváte na kočičku, která škrabe na dveře a nikdo ji neotvírá.

Švejnar, který neuspěl v nepřímé volbě v roce 2008 a v roce 2013 vycouval z volby přímé, je opět tady a opět říká: „Chcete mě? Já bych to tedy s dovolením vzal!“ Zní to trochu škemravě, až si jeden říká, proč toho má uznávaný profesor Kolumbijské university vlastně zapotřebí.

Jenže v druhém plánu lítost mizí. Švejnar si to možná ani neuvědomuje, ale v jeho přístupu ke staré vlasti je obsaženo jakési podivné povýšenectví. V Česku o něm neslyšíte, jak je prezidentské období dlouhé, a pak se najednou snese jako jakýsi padákový guru do české kotliny a volá: „Záchrana přichází! Záchrana jsem já!“ To už není k politování, spíš k povytažení obočí. Nebo rovnou k vzteku.

Švejnar nyní tvrdí, že chce Česko záchránit před Milošem Zemanem, který vede zemi na Východ. Fajn, působení současného prezidenta je skutečně na pováženou. Jenže proč by měl představovat záchranu zrovna Švejnar? Kde je autenticita? Společenská debata na téma Zeman - autoritářství - Rusko probíhá přimejmenším dva roky a Švejnar se jí dosud kdovíjak aktivně neúčastnil. Copak že se tak najednou probudil?

Švejnar to samozřejmě může myslet upřímně. Ale v rámci předběžné opatrnosti musíme počítat i s variantou, že se Švejnarem nepřichází do Česka nějaká záchrana před čímkoli – ale jen nekonečná ambice. A jak víme, ambice často potlačuje sebereflexi a jako taková může nakonec vést i k tomu, že se vypaří všechny principy, na které dotyčný původně přísahal.

Superloajální profesor ekonomie

Logo

Už jen to, jak Jan Švejnar v rozhovoru pro Lidové noviny opatrně krouží kolem politických stran, jak říká, že by chtěl jejich podporu, přičemž žádnou stranu nejmenuje, to naznačuje, že je ochoten být názorově, řekněme, hodně flexibilní.

Když se pokusíme číst mezi řádky, můžeme dojít k hodně zajímavým variantám. Švejnar na jednu stranu mluví o nutné obraně demokratických principů a na stranu druhou se vyjadřuje až obdivně o Andreji Babišovi, který má s demokratickými procedurami, jak známo, jistý problém, protože zdržují od práce.

Co když je to celé tak, že se Jan Švejnar chce nabídnout majiteli hnutí ANO? Dávalo by to smysl. S pomocí Babišových peněz by mohl být ve hře. A Babišovi by se superloajální prezident určitě hodil.

Pokud se Babiš rozhodne, že přeci jen postaví vlastního kandidáta, těžko najde někoho lepšího než Jan Švejnar. Marketingová mašina ANO by jistě dokázala přemlít Švejnarovy handicapy a napéct s z nich koblihy plné předností. Z odstupu od Česka se udělá nezaujatost, z předcházejících neúspěchů cenná politická zkušenost a může se servírovat. Nakonec to nemusí být pro Jana Švejnara úplně beznadějné.

Ale poctivě řečeno - to všechno jsou jen spekulace několik desítek tahů dopředu. Nyní lze s opatrností tvrdit jen to, že jako samostatný nezávislý kandidát by profesor ekonomie z Kolumbijské university valné šance neměl. Importovaný instantní Antizeman není něco, co by mohlo většinu voličů jen tak, bez dalšího oslovit. Ani když se jmenuje Jan Švejnar.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: Petr Honzejk
Spustit audio