Petr Holub: Zmoudření roku 2022 – v ekonomice
Říci něco pozitivního o roce 2022 není těžké, například můžeme být spokojení, že už je za námi. Platí to přinejmenším z ekonomického ohledu. Další potíž je navíc v tom, že ani vyhlídky na rok 2023 nejsou nejlepší. Zároveň ovšem platí, že se člověk nikdy tak nepoučí jako v těžkých letech.
Dopředu se vědělo, že nepůjde o snadný rok. Inflace i nedostatek energií hrozily hned od ledna, že zabrání oživení po dvouletém období, kdy ekonomiku i celou společnost utlumila pandemie covidu.
Čtěte také
Obavy se potvrdily koncem února, když na Ukrajinu vpadla ruská armáda. V důsledku nastala nejhlubší energetická krize od druhého ropného šoku na přelomu 70. a 80. let minulého století. Rekordních výšek dosahuje inflace, jako Evropa nezažila rovněž desítky let a postupně se naplňují předpovědi, že po ekonomickém pádu v časech pandemie přijde druhá recese.
Česko patří k nejhůře postiženým. S většími potížemi než jinde prošlo už pandemickou krizí, stejně drsné jsou dopady inflace i energetické krize. Není tedy divu, že ve srovnání s rokem 2019 zaznamenalo vedle Španělska nejhorší ekonomickou bilanci. Probíhající krizové období tedy zdejší ekonomika zvládá hůře než minulé těžké časy, které nastaly po roce 2008. Přirozeným důvodem je okolnost, že tentokrát Čechům nepomáhají Němci.
Vítr a sunce
Čtěte také
Ještě v první polovině roku si zdejší ekonomové mohli myslet, že se hospodářství zotaví, byť pomalu, a že se dostane nad úroveň roku 2019. Od léta se ovšem čísla o maloobchodu, průmyslu i stavebnictví začala zhoršovat. Analytici proto veřejnost uklidňují, že nás nejspíš opravdu čeká recese, bude to ale jenom technická recese, tedy stav, kdy ekonomický výkon klesá dvě čtvrtletí po sobě. Ve třetím čtvrtletí činil pokles jen dvě promile, ve čtvrtém to možná bude horší, ale žádná tragédie se nekoná.
Prostě jde jen o čísla, která nemá smysl přeceňovat. Opravdu, srovnávat ekonomiku po čtvrtletích nedává úplně velký smysl, přesto číselné řady dělají jenom to, co vždycky – upozorňují, co se děje ve společnosti ve velkém měřítku, což zkušenost jednotlivých lidí nepostihne. Recese tak zůstává recesí a znamená, že si země se všemi možnými potížemi neví rady.
Čtěte také
Právě čísla teď vyzývají ekonomy, finančníky, manažery i společenské vědce, aby pochopili, co se vlastně děje a jak potíže překonat.
Klíčovým motivem je nepochybně inflace, jedna z nejvyšších v Evropské unii. Nespadla jen tak z nebe. Často se připomíná, že k ní přispěl svou politikou v časech covidu expremiér Andrej Babiš, který nemluvě o zvýšených sociálních dávkách posílal štědré náhrady mezd také lidem, kteří nepracovali. Protože v časech zavřených obchodů nebylo kde utrácet, tak se zvýšila míra úspor a po odchodu pandemie inflační očekávaní.
Zdejší ekonomika přitom skrývala další inflační riziko. Česká národní banka chtěla po roce 2015 pomoci ekonomice a dva roky držela při zemi kurz koruny, a to je možné jen tištěním peněz. Do ekonomiky se tak dostalo příliš velké množství peněz na to, aby se to časem neprojevilo rychlým cenovým růstem.
Čtěte také
Proto musela zdejší centrální banka zasáhnout proti inflaci rázněji než ve zbytku Evropy. Zvýšila tedy úrokové sazby, a to přirozeně přiškrtilo ekonomiku rovněž víc než jinde.
Vedle obecného vývoje cen sehrála klíčovou roli energetika. Také Česko se po roce 2019 stalo součástí experimentu, při kterém se měly fosilní zdroje zatěžující ovzduší kysličníkem uhličitým nahradit čistými a pokud možno obnovitelnými zdroji.
Přitom se však na evropské úrovni zapomnělo, že k hlavním obnovitelným zdrojům patří také vítr a slunce, jejichž přísun nejde zaručit. Pokud nebude dost záložních zdrojů, které se zapojí, když vítr nefouká a slunce nesvítí, pak se může stát, že nastane nedostatek dostupné energie. To se ještě prohloubilo, když Rusové omezili export plynu, který měl být podle plánu právě tím hlavním záložním zdrojem. Důsledkem je pětinásobné zdražení silové elektřiny proti roku 2020 a další náraz, se kterým se musí vyrovnat podniky a celá ekonomika.
Z takových zkušeností se poučení odvodí poměrně jasně. Není možné, aby vlády přitahovaly a uvolňovaly šrouby poptávce či nabídce podle svých aktuálních záměrů, jak jsme zažili v časech covidu a také před tím. Mohou tím uvolnit nezvladatelné ekonomické síly, se kterými si pak už nikdo nebude vědět rady. V případě energetiky jsme dokonce zažili klasické bolševické „poručíme větru, dešti“, a podle očekávání zjistili, že heslo nefunguje ani za kapitalismu. Respektive funguje, pokud má člověk nějakou zálohu.
Ani osvícené vlády případně světové korporace 21. století nejsou předvojem lidstva, které se nemusí ohlížet na společenské nebo dokonce přírodní zákonitosti a stává se tvůrcem svého vlastního osudu, jak jsme si v ekonomickém ohledu už zase jednou začínali myslet. V tom spočívá zmoudření roku 2022.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
