Petr Holub: Za všechno můžou OSVČ. Dokonce za nízké důchody

1. březen 2023

Přišla bída na kozáka, zní známé rčení, jehož původ sahá nejméně k Františku Ladislavu Čelakovskému. V Česku ovšem platí v první řadě na tzv. OSVČ, tedy živnostníky či menší podnikatele. Sociálnědemokratický ministr průmyslu je svého času označil za příživníky, ministr financí z ANO jim nasadil online sledování, aby nešidili na daních.

Teď je ministr pravicové vlády obvinil z toho, že platí neférově nízké pojistné na důchody. Jednou větou, pokud má ministr jakékoli vlády nějaké potíže, obviní z nich nejdříve živnostníky.

Čtěte také

Trh práce není schopen dodat potřebnou pracovní sílu, nedaří se vybírat daně, důchodový systém se propadl do historických deficitů – vždy je za tím temná postava živnostníka.

Samotná metoda hledání viníka je v případě živnostníků stejně nešťastná jako u jiných společenských skupin. Ještě horší však je, když se daný ministr nechá svou rétorikou strhnout sám a navrhne opatření, která neodpovídají reálné situaci. To je právě případ ministrů vlády Petra Fialy v čele s Marianem Jurečkou.

Zvýšit pojistné?

Čtěte také

Upozornili na jednu z nepravidelností v penzijním systému. Živnostníci platí poloviční sazbu pojistného než zaměstnanci, pokud se to tak dá říci, protože živnostníkovi se odvody na penze počítají z poloviny zisku, zaměstnancům z hrubé mzdy.

V tuzemsku platí pravidlo, že se vyplatí odvádět nižší pojistné, maximálně na úrovni odvodů ze 44 procent průměrné mzdy, protože pak se celá uhrazená částka dostane do zúčtování důchodů. Minimální pojistné pro živnostníky nepřekračuje tuto úroveň a je logické, že si mnozí OSVČ dávají pozor, aby víc neplatili. V tom spočívá jejich výhoda proti všem zaměstnancům s příjmy nad polovinu průměrné mzdy.

Tato výtka má logiku, má však potíž v tom, že je vedena ze strany státního úředníka, který má přirozený zájem každou výdělečně činnou osobu zdanit co nejvíc, aby pokryl výdaje systému. Proti tomu existuje hledisko těchto výdělečně činných osob.

Čtěte také

Tuzemský zákon ve skutečnosti nepředepisuje tuzemským OSVČ nízké sazby sociálního a zdravotního pojištění. Je pravda, že odvádějí přes dvacet procent ze svého zisku, zatímco ze mzdy zaměstnanců se platí na sociální a zdravotní pojistné přes 40 procent hrubé mzdy.

Tento model je ovšem obvyklý a používá se ve všech evropských zemích, kde se odvádí mimořádně vysoké pojistné, tedy kromě Česka ve Francii, Itálii a Belgii, případně ve Švédsku a Portugalsku. Sazba pro živnostníky je logicky menší, protože podíl 40 procent ze zisku by byl likvidační a těžko by šel ekonomickým rozumem obhájit.

Návrh zvýšit pojistné tedy neodstraňuje nepořádek v systému, o spravedlnosti toho kroku je možné diskutovat, může však podle optimistického odhadu vynést státní pokladně částku do deseti miliard korun ročně. Takové peníze nevytáhnou systém z dluhové bažiny.

Petr Holub

Přirozeně existují alternativy, jednu z nich nabídl svého času ministr financí Miroslav Kalousek. Ten doporučil pojistné živnostníkům ještě snížit, ovšem nedotovat později jejich důchody z odvodů od zaměstnanců. Spravedlnost by byla nastolena, OSVČ by si mohli vybrat, jestli chtějí stejný důchod, a tedy stejné odvody jako zaměstnanci, případně jestli se o svou penzi postarají sami bez státní asistence.

Potíž je v tom, že státní správa na tento model nikdy nepřistoupí. Vyškrtnutím živnostníků by důchodový systém přišel z roku na rok o 30 až 40 miliard a tato ztráta by se opakovala každým rokem znovu. Daňové poplatníky je lepší si nechat, stačí jim rok od roku trochu přitáhnout šroub.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

autor: Petr Holub
Spustit audio