Petr Holub: Výstraha z Německa – Končí sláva evropského průmyslu?
Při očekávání konjunktury, která bude kopírovat ekonomický vzestup po roce 2003 nebo 2013, jde všechno, jak se sluší a patří. Spotřeba českých domácností roste, služby se už dávno zotavily z těžkých let covidu, stavebnictví se probudilo mimo jiné i díky neúnavným vládním investicím do dálnic a železnic. Zbývá napravit jeden detail, bohužel právě nejdůležitější. Ke všemu nikdo neví, jak to udělat.
Řeč je pochopitelně o průmyslu, o jehož výkony se v Česku opírá celý zbytek ekonomiky a tím i společenský blahobyt. Pokud továrny utěšeně dýmají a pracovníci zvyšují produktivitu, nemá se Čech ani v drsném kapitalistickém světě čeho bát.
Čtěte také
Potíž je však v tom, že průmysl neroste už od roku 2022. Strádají především chemické a hutní provozy, strojírny, a pokud by se odmyslely vysoké ceny elektřiny a plynu, pak poklesem výkonu trpí i energetici.
V takové situaci je úspěch, když zásluhou automobilek Škoda, Toyota a Hyundai průmyslová produkce aspoň stagnuje. V menší míře pomáhá farmaceutický průmysl.
Z Německa přišly další špatné zprávy
Mohlo by být ještě hůř, jak svědčí příklady okolních zemí, třeba Maďarska, Slovinska, Bulharska či Estonska, kde průmysl za poslední tři roky poklesl o desetinu. V menší míře to platí také v Německu.
Čtěte také
To je pro Čechy zásadní zpráva, protože průmyslové podniky Česka i většiny zemí středovýchodní Evropy fungují jako pobočné dílny nějaké německé centrály, která může být u jedné dílny majitelem, z druhé dílny zase odebírá většinu vyrobených součástek.
Právě z Německa přišly koncem minulého týdne další špatné zprávy, když pokles průmyslové výroby ve druhém čtvrtletí způsobil i nečekaný propad hrubého domácího produktu.
Důvod je zřejmý, vinou celních bariér amerického prezidenta Donalda Trumpa oslabil export, a obecně se předpokládá, že důsledky nově zavedených 15procentních cel budou ještě horší.
Přitom nálada německých průmyslníků nebyla podle institutu Ifo nikdy tak špatná jako v poslední době, když postoj prozrazující určitou depresi trvá bez přestávky celé dva roky. Totéž se ostatně dá říct také o průměru českých průmyslníků. Není divu, když jejich produkce často závisí na tom, že si od nich něco objedná podnik s německým majitelem.
Reformy?
Emotivní debata se v Německu vede o nutnosti provést zásadní reformy, týká se dostupných energií, technologií, daní, pracovní síly a obecně hospodářské politiky.
Čtěte také
V Česku se před dosud největšími potížemi průmyslu za posledních 30 let zavírají oči, i když také v tuzemsku je jasné, že bez reforem to nepůjde.
Nepochybně jde o epochální výzvu, když je třeba vyjasnit, jestli namísto strojírenství a těžkého průmyslu neposílit nějaká jiná odvětví, jakou perspektivu mají automobily, jejichž výroba prochází rovněž nevídanou transformací?
Jestli pomocí digitalizace a umělé inteligence nepůjde zvýšit efektivita výroby a prodeje – anebo jestli vůbec nepřipustit, že největší sláva průmyslu skončila, a že se tedy bude nutné opřít o jiné odvětví.
Nutno však přiznat, že ve službách, stavebnictví ani zemědělství nejsme žádní velcí odborníci.
Tyto otázky si málokdo chce položit, protože by musel připustit, že budoucnost je nejistá a že už nepůjde spoléhat na to, že nás ze všech potíží vždycky dostanou ty velké a krásné dýmající továrny řízené zdatnými a spolehlivými kapitány národního průmyslu.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
