Petr Holub: Třetí kapitola korupce. Klíčovými hráči jsou radnice s developery

Existují státy, kde jsou úplatky zcela zásadním nástrojem k tomu, aby veřejná správa vůbec fungovala, proti tomu má Česko víceméně na úrovni vybudovaný systém veřejné správy, kterou korupce ohrožuje jakoby zvenku.

Tím je ovšem nebezpečnější, protože organizátoři korupce nemají zájem na tom, aby systém přetrval co nejdéle, chtějí ho prostě jen rychle vykořistit a na nějaké škody nehledí.

Tento poměr sil ve společnosti, kdy veřejné mínění požaduje, aby se stát se silnou korupcí vypořádal, trvá už nejméně 20 let a odehrává se v jednotlivých kapitolách.

Čtěte také

Korupce stejně jako jiné druhy zločinu spočívá v tom, že určití lidé chtějí získat co největší zisk, který významně překračuje vynaloženou práci či námahu.

První mohutný nástup korupce tedy nastal při privatizaci, kdy řada nových podnikatelů přišla zadarmo k velkým podnikům, které posléze vytunelovala. Stát zaplatil náklady tím, že přišel o státní podniky a že musel stamiliardovými částkami zachraňovat banky, kde se soustředily dluhy vytunelovaných podniků.

Korupce|foto: Fotobanka RGBStock

Druhá kapitola tuzemské korupce nastala po roce 2000, kdy se zločinci soustředili na vykrádání veřejných zakázek. Důmyslné korupční systémy sloužily především k obohacení na evropských dotacích. Podle zahraničních pozorovatelů šlo o nejpropracovanější korupční systém v Evropě.

Ovšem i korupce ve veřejných zakázkách má svůj zenit za sebou. V první řadě se zpřísnila pravidla veřejných soutěží, takže především úplatní úředníci mají obavy se zakázkami příliš nápadně manipulovat.

V druhé řadě si veřejnost uvědomila důsledky, totiž skutečnost, že se stovky miliard rozházely bez viditelného užitku, jak svědčí například největší pomník korupce posledních let, nedokončená dálnice D8 přes České středohoří.

Čtěte také

Proto dnes nejsou příliš nebezpečné pokusy korupčních bratrstev zlepšit podmínky pro loupení z veřejných zakázek tím, že se zruší relativně přísná a transparentní pravidla zákona o zadávání veřejných zakázek. I kdyby se jim to náhodou podařilo, což by ovšem stálo pověst současnou vládu Bohuslava Sobotky, dohled veřejnosti už odstranit nepůjde. Hlavní riziko spočívá v tom, že začíná další kapitola korupční historie.

Po privatizaci a manipulaci veřejných zakázek se začíná obchodovat s veřejným prostorem. Jde o ještě důmyslnější systém a jeho klíčovými hráči jsou radnice s developery.

Teď developerské firmy nakupují dosud bezcenné pozemky parků a veřejné infrastruktury, ze kterých se však razítkem jednoho úředníka stává stavební plocha. Na ní vzniknou kanceláře, obchody a byty|foto: Fotobanka RGBStock

V mnoha městech už existuje následující model: developer či skupina developerů dosadí do čela radnice svého člověka. Primátor či starosta obsadí místo tajemníka a ten nominuje svého člověka na stavební úřad případně na odbor územního rozvoje.

Tito lidé mohou podle potřeby developera měnit územní plán, městské pozemky měnit na územní parcely, přitom je za veřejné peníze zainvestovat inženýrskými sítěmi a pak víceméně zadarmo předat developerům a stavebním firmám.

Zisk z jakékoli investice na území města pak zůstane pod dohledem tří čtyř lidí na radnici, respektive člověka, který je tam dosadil. Tato možnost korupce otevírá opravdu netušené možnosti.