Petr Holub: Těžké časy ve zdravotnictví
Nějak bylo a nějak bude. Tradiční přísloví vystihuje vztah Čechů ke světu a v moderním složitém světě je pochopitelně užitečné ještě víc, než bylo kdysi.
Nutno upozornit, že přísloví dnes nemusí úplně bezpečně fungovat ve chvíli, kdy se člověk dostane do nemocnice. Při pohledu zvnějšku se totiž děje okolo nemocnic leccos divného a je dost dobře možné, že se to člověku, když se stane nemocničním pacientem, potvrdí i při pohledu zblízka.
V lékařském prostředí se častěji než kdy jindy opakují příběhy o odmítnutých a zanedbávaných pacientech. Něco takového jde těžko ověřit, i když částečně o tom svědčí údaje pražské záchranné služby.
Prověřená jsou v každém případě ekonomická data. Loni se snížil příjem nemocnic reálně o dvě procenta, proto zdravotníci s napětím čekali, jaké to bude letos. Pojišťovny poslaly nemocnicím výměr pravidelných záloh a nemocnice si začaly stěžovat, že zálohy poklesly v průměru o pět procent. Pojišťovny to pak bez řečí potvrdily. Nemáme peníze, tak se nedá nic dělat, pokrčili rameny jejich zástupci. Když se k pětiprocentnímu snížení záloh připočte inflace, snížily se příjmy nemocnic z roku na rok o sedm procent.
Pojišťovny jsou k úsporám tlačeny odpovědnými ministry a tomu se není co divit. Už loni měl systém zdravotního pojištění deficit 13 miliard. Letos už ministerstvo financí poslalo pojišťovnám navíc čtyři miliardy, aby se nedostaly do platební neschopnosti, což platí zvláště pro největší z nich Všeobecnou zdravotní pojišťovnu.
Důležitější je přirozeně otázka, co udělají tak tvrdé škrty s péčí o pacienta. Když nejsou peníze, tak nemocnice logicky mají sklony pacienty odmítat. Veřejnost přitom nemá šanci se to dozvědět, protože nemocnice evidenci o odmítnutých a špatně operovaných klientech nevedou, nedělají to ani pojišťovny či jiné instituce.
Teoreticky je přitom možné, že je situace opravdu špatná a že se riziko nekvalitní lékařské péče zvyšuje.
I když zdravotnický systém dostává jen od daňových poplatníků každoročně 230 miliard korun, část z tohoto rozpočtu ubírá inflace, část rozpočtové škrty. Navíc nejde vyloučit, že částka, která se ušetří, zároveň zmizí v různých korupčních penězovodech, o kterých se v novinách píše jako o samozřejmosti. Jak je třeba možné, že se loni na nemocnicích ušetřilo a přitom se zdravotnický schodek ještě zvýšil? Peníze se mohly ztratit v platbách za předražený zdravotnický materiál, za léky nebo ve zbytečných investicích.
Měřeno intenzitou hrůzostrašných příhod o pacientech, ve veřejnosti roste neklid, jestli se dá na zdravotnictví aspoň trochu spoléhat. Když instituce přestávají fungovat, pak se to brzy dozvědí všichni, kdo jsou uvnitř, a posléze se informace dostane i mimo jejich zdi.
Veřejnost by prostě potřebovala uklidnit, že je ve zdravotnictví všechno v pořádku. Zatím se však zdá, že odpovědné úřady nemohou žádnou záruku poskytnout. Mluví totiž jenom o tom, jak nezbytné je šetřit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.