Petr Holub: Státní rozpočet před krachem? Je skoro nejlepší v Evropě
Je třeba navýšit dotaci, bude nutné navýšit platby… Takové obraty se objevují ve veřejně dostupných materiálech, kterými jednotlivá ministerstva žádají vládu o zvýšení dotací ze státního rozpočtu na rok 2026 do některých oblastí veřejných služeb, například na dopravu nebo zdravotnictví. To by mohlo znamenat, že veřejné finance jsou opravdu v zoufalém stavu. Jako kdyby subalterní ministři zapomněli na slušné vychování.
A s pomocí veřejnosti si chtějí vynutit na premiérovi či ministrovi financí částky nezbytné k tomu, aby zachránili své resorty před krachem.
Čtěte také
Veřejné finance však v zoufalém stavu nejsou. Alespoň to vypočítali evropští statistici. Z aktuální zprávy Eurostatu vyplývá, že tuzemský rozpočet patřil ve druhém čtvrtletí k nejlepším v celé Evropské unii.
Pokud by se srovnal aktuální deficit, výše státního dluhu a jeho růst za poslední tři roky, případně zohlednila nutnost zvyšovat daně, pak se srovnatelně dobrými daty může pyšnit jen Dánsko, Švédsko, Nizozemsko a Irsko.
Na druhé straně je osm zemí, které se musely na výzvu bruselských úřadů podrobit řízení o nadměrném deficitu, a také čtyři další státy, které tomuto řízení unikly jen těsně při červnovém verdiktu Evropské komise.
Unikátní výsledek
Deficit pod dvěma procenty HDP, státní dluh i daňová zátěž na úrovni 40 procent HDP – to jsou výsledky Česka za druhý kvartál. Zase nic tak slavného to není, ovšem v současné Evropě jde o unikátní výsledek.
Čtěte také
Česko je tedy státem, který má ve srovnání s ostatními rozpočet v dobrém stavu a vlastně si může vymýšlet, za co bude peníze utrácet.
K čemu tedy ty katastrofické řeči o rozvratu či systémovém selhání v dopravě nebo zdravotnictví – a to ještě lze čekat, že podobně zoufalé výkřiky zazní ještě odjinud, například u platů zaměstnanců v obecních a krajských školách nebo během zavádění superdávky. Nedává to vůbec žádný smysl.
Zoufalý pokřik
V nářcích doktorů, dopravních inženýrů a dalších však lze najít hlubší logiku. Stěžují si právě z toho důvodu, že peněz je v rozpočtu k dispozici víc než obvykle.
Odstupující vláda je rozdělovala bez velkých úsporných ambicí, více méně chtěla spravedlivě podělit všechny resorty. Zvyšují se platy státních zaměstnanců, zvláště v justici a ve školství, příjmy zdravotnictví vyrostou nejméně o pět procent, na silnice půjde stejně peněz jako loni, a pokud se počítají jen peníze, které nepřijdou z Bruselu, pak se nominálně investuje nejvíc v historii.
Relativně slušný rozpočet pro většinu příjemců však nutně neznamená, že příjemci jsou spokojeni. Spíše si uvědomili, že peníze jsou k dispozici. Pokud tedy zdvihnou zoufalý pokřik, jak veřejné služby krachují, možná si vynutí z peněz daňových poplatníků další přídavek.
Lobistům, kteří tak hlasitě volají po větším přídělu peněz, to nelze mít úplně za zlé. Člověk se může maximálně pozastavit nad tím, že se odstupující ministři tak ztotožnili se zájmy profesních a podnikatelských skupin ze svých resortů.
Pro daňové poplatníky plyne z probíhající rozpočtové debaty jiné poučení: Pokud je ve státním rozpočtu k dispozici tolik peněz, pak by stálo za to co nejlépe rozvážit, kde mohou Česku nejvíc prospět. Není třeba čekat, až si jich zmocní ten, kdo má nejostřejší lokty.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
