Petr Holub: Sněmovna pochybuje, že vláda musí rozhazovat
Co se přihodilo ve sněmovně při schvalování rozpočtu, lze směle označit za politováníhodné.
Vládní hnutí ANO neprosadilo svůj úmysl odhlasovat rozpočtovou novelu zvyšující státní deficit z 300 na 500 miliard korun ve stavu legislativní nouze. Premiérova formace zůstala doslova jako kůl v plotě, nepodpořila ji žádná z osmi ostatních parlamentních stran.
Čtěte také
Fiasko v debatě o tak důležité normě naznačuje, že kromě koronavirové a ekonomické krize je na dohled i krize vládnutí. Nepříjemná je okolnost, že ostatní partaje mají pro svou skepsi dostatečný důvod. Vláda nedokázala vysvětlit, na co hodlá peníze použít, proto je na místě se nad rozpočtem a novým schodkem ještě jednou zamyslet. Třeba politici něco vytvoří do nového termínu rozhodujícího hlasování, tedy nejspíš do dvou tří týdnů.
Stav rozpočtu a jeho další osud je tedy možné zapsat do seznamu nejistot, kterými se naplnil veřejný život. Přitom rozpočtová nejistota zasáhla odpovědné úředníky ministerstva financí, skutečné tvůrce rozpočtové novely. Z jejich pohledu je situace opravdu prekérní. Především evidují výpadky při výběru daní, čas od času sníží odhad, kolik se vybere do konce roku, a takřka jistě nejsou u konce.
Vzkřísit strnulý ekonomický život
Zároveň politici vymýšlejí jednu po druhé daňové úlevy a jenom z těchto politických zásahů lze vysvětlit, proč současná rozpočtová novela snižuje příjmy o 63 miliard korun.
Čtěte také
Kromě toho přišel ze strany vládních politiků požadavek na zvýšení výdajů o 137 miliard. Úředníci nedostali zadání, do jakých položek mají miliardy rozdělit. Maximálně se dozvěděli, že peníze půjdou na blíže neurčené „investice“, protože země se má proinvestovat z krize.
Proto v rozpočtové novele výčet investic chyběl. To se zase nelíbilo opozičním politikům, kteří takový výčet požadují, a kromě toho žádají, ať se z balíku určeného na výdaje financují jejich projekty, pohříchu neinvestiční, jako je přímá podpora rodin s dětmi či zaměstnanců placených podle dohody o práci.
Úředníci se snažili a v zásadě metodou volných asociací vymysleli, kam poslat sto miliard. Z toho je možné označit za investiční výdaje asi 40 miliard, ovšem jde spíše jen o rozesílání peněz provázené zbožným přáním, že dotyčné resorty, kraje a obce budou vědět, kam investovat.
Není těžké kritizovat takový postup a spolu s tím svádět vinu na ministerské úředníky, že se snaží plnit nedomyšlené požadavky. Na místě je však otázka, co by vlastně kritici chtěli. Porozumět logice současného zvyšování výdajů jde těžko, jeden argument však existuje. V zásadě jde jen o to rozhodit mezi firmy a běžnou populaci co nejvíc peněz a jejich rychlejším oběhem vzkřísit strnulý ekonomický život. Pokud by chtěl některý z kritiků představit jiný model na rychlé oživení ekonomiky, pak má možnost.
Autor je komentátor serveru Echo24
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
