Petr Holub: Revoluce, které si nikdo nevšiml

14. září 2018
Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví

V úterý se odehrála ve zdravotnickém sektoru převratná událost, kterou však nikdo nezaznamenal. Pak jde také pochybovat o tom, jestli vůbec byla převratná.

Ústavní soud rozhodl, že je nutné změnit model, kterým se vybírají členové správních a dozorčích rad zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, tedy pojišťoven, které platí za zdravotní péči více než 40 procentům Čechů.

Apolena Rychlíková: České zdravotnictví stojí na neviditelné práci a vykořisťování personálu

Slavnostní otevření nově zrekonstruované dětské části nemocnice Motol.

Půjdou zdravotnické odbory do stávky? Takovou otázku si v posledních letech položili mnozí z nás.

Dosud se radní vybírali opravdu značně podivným způsobem. Své kandidáty do vedení pojišťoven jmenovaly velké podniky a velké odborové organizace, třetina míst připadla na zástupce státu. Když se uváží, že i ty největší podniky nebo odborové organizace měly mezi klienty obvyklé pojišťovny zastoupení maximálně pár procent, pak je zřejmé, že to mělo neblahý důsledek.

Prakticky nikdo z těch, kdo pojišťovnám platil, neměl vliv na složení jejich správních rad a tím ani na jejich rozhodování. Členové vedení se nemuseli nikomu odpovídat, respektive museli nepříliš jasně deklarovaným lobbistickým a zájmovým skupinám, které je na dobře placená místa dostaly.

Pojišťovny se tak staly do značné míry neakceschopnými úřady, které sice dokážou poskytování zdravotní péče nějak regulovat, nemají však vlastní představu, čemu by měly jejich výdaje sloužit a na co by se měly zaměřit. Lékaři léčí, pojišťovny to platí a složitější otázky necháme na jindy. Důsledkem je, že zdravotnická byrokracie průběžně škrtí výdaje, část peněz utíká bez užitku v podobě zisků obchodních řetězců a dostupnost zdravotní péče klesá.

Změna při výběru lidí do vedení pojišťoven

Teď se tedy bude hledat jiný model, který by zavedl princip odpovědnosti správních rad vůči pojištěncům, přirozeně za účelem zlepšit nabídku zdravotních služeb. V rozporu s tímto cílem dokonce není ani představa, že dozorčí rady budou vybírány v přímých volbách. Ať ti, kdo řídí pojišťovny, konečně vědí, komu se skutečně odpovídají.

Zdravotnictví je na tom líp, příští rok ale přijde daňové poplatníky už na 320 miliard

Zdravotní sestřička (ilustrační foto)

Je to s podivem, ale letos nás zřejmě nečekají výhružky zdravotníků, hrozících kolapsem zdravotnictví. Idylu ale nečekejte, protože se už ozývají zdravotní setry,že skončí s přesčasovou prací, nebo šéfové lékařských fakult, kteří chtějí víc peněz pro své pedagogy. Ostatní jsou ale spokojeni.

Rozhoduje se tedy o kvalitě zdravotní péče v příštích letech, přesto se z veřejných ohlasů zdá, že to nikoho nezajímá. Jakoby úvahy o tom, jak funguje samotný finanční základ systému přerozdělujícího 300 miliard korun ročně, byly příliš abstraktní a nikdo si pod nimi nedokázal nic představit.

Současná debata se omezuje na sliby ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, že vláda v příštím roce přidá 20 miliard a na debatu, o kolik by tedy měl ministr zvýšit platy zdravotním sestrám a lékařům. Přitom právě tato sdělení jsou teprve počátkem otázek, které by si měli zástupci veřejnosti ujasnit. Oněch 20 miliard jsou peníze, které především zaměstnanci odvedou pojišťovnám ze svého platu.

O tom, jak budou utraceny, by neměli rozhodovat manažeři pojišťoven ani ministr zdravotnictví, který se do toho bůhvíproč plete. Kromě platu zdravotníků by se mělo mluvit i o dalších předpokladech, jak zajistit kvalitní a dostupnou péči těm, kdo si ji v pojistném předplatili. Plat instalatéra přece není hlavním důvodem, proč jsem se pustil do rekonstrukce koupelny.

Petr Holub

Pokud se nevezmou do úvahy všechny tyto okolnosti, na současném neveselém stavu zdravotnictví se nic nezmění. Nástrojem ke zlepšení může být změna při výběru lidí pro vedení pojišťoven. Ať se člověk podívá široko daleko, žádný podobný nástroj na dohled není.