Petr Holub: Reforma penzí – drsný zásah proti mladším generacím
Hořící barikády, vymlácené výlohy, tisíce zatčených demonstrantů a stovky raněných policistů. Takovou bilanci mají každý týden francouzské protesty proti takzvané důchodové reformě. Prezident Emmanuel Macron si přitom nedovolil o nic víc, než v pondělí navrhl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.
Stačí jednoduchá rekapitulace. Penzijní věk dosahuje ve Francii 67 let.
Čtěte také
Ovšem část pracovníků má nárok na předčasnou penzi. Pokud chodili do práce 42 let, mohou do penze o pět let dříve, tedy už ve dvaašedesáti.
Macron odsunuje termín předčasného důchodu o dva roky, tedy na čtyřiašedesát. To byl dostatečný důvod, proč se Francouzi vydali do ulic, a má to svou logiku. Jednak opatření zasáhne dělnické profese, které nastupují do pracovního procesu dříve než akademici, jednak se tím pro současné pracující odsouvá představa zaslouženého odpočinku, jaký si mohou ještě užívat jejich otcové.
Stát jako špatný hospodář
V Česku to je skoro stejné. Penzijní věk brzy dosáhne 65 let. Předčasný důchod lze nastoupit v šedesáti, pokud má člověk odpracováno 35 let. Ministr Jurečka po francouzském vzoru odsouvá předčasný důchod o dva roky, tedy na dvaašedesát. Pro jistotu, aby mělo opatření dostatečný efekt, prodlužuje povinnost pracovat na 40 let.
Čtěte také
Zároveň, a to už je opravdu drsné, hodlá posílit finanční sankce. Dnes platí pravidlo, že se při předčasném důchodu srážejí ze základu pro zákonnou penzi tři a půl procenta za první rok, za další roky pět procent. Z pohledu systému to je dostatečné opatření, aby předčasné důchody nepoškodily rovnováhu účtů. Ovšem současný ministr práce předpokládá, že se sankce ještě prohloubí. Vedle toho zruší předčasným důchodcům valorizaci penzí, dokud nedosáhnou pětašedesáti.
Pokud člověk v klidu zhodnotí oba návrhy, pak jsou čeští ministři ještě o něco přísnější než francouzští kolegové. Přesto nikdo neprotestuje.
Důvodem může být okolnost, že Češi v produktivním věku nepovažují budoucí důchody za integrální součást svých financí. Pokud se vedou aspoň trochu emotivní debaty o důchodech, tak se obvykle týkají důchodců, kteří už penzi od státu pobírají.
Čtěte také
Stalo se zvykem, že dvouapůlmilionová masa voličů má na vládu mimořádně silný vliv. Svědčí o tom, jak v posledních letech vlády Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše i Petra Fialy mohutně zvyšovaly penze a ještě přitom měnily zákony, jen aby mohly jejich sazby zvýšit. Na rozdíl od jiných evropských zemí vlády rozdávaly bez ohledu na stav pokladny a logickým důsledkem je stomiliardový schodek na důchodovém účtu.
V této chvíli vláda mění politiku o 180 stupňů a začíná šetřit. Opět to nezasáhne současné důchodce. Mají se zpřísnit pravidla pro mimořádné valorizace v průběhu roku, tyto valorizace se ovšem budou pořád využívat, i když podobnou povinnost žádná z okolních zemí nezavedla.
Drsná „macronovská“ opatření jsou namířena na ty, kdo ještě pracují. Trochu jsme to s valorizacemi pro současné důchodce přehnali, vzkazují politici mladším voličům, proto budete muset déle pracovat.
Nutno dodat, že výmluvy na stárnutí populace v této chvíli neplatí. V produktivním věku dosud zůstává silná generace Husákových dětí, ke stabilitě systému přispívá i pravidlo, že se důchodový věk každým rokem o několik měsíců prodlužuje.
Zneklidňující na příběhu je okolnost, že se stát projevil jako špatný hospodář. Neznamená to, že by soukromé fondy byly výhodnější, pro mladší generace však nastává nejvyšší čas volat odpovědné vládní činitele k pořádku.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
