Petr Holub: Proč komunální volby? Abychom žili jako v Rakousku

27. září 2018

Na Čechy jsou všichni zlí, to je všeobecně známo. Stačí se zajet podívat do prvního supermarketu za hranicemi a člověk najednou vidí, o kolik lepší výběr mají k dispozici Němci a Rakušané a ke všemu za ceny srovnatelné s cenami českými.

Ani další část výpravy do západního příhraničí se neobejde bez frustrace. V nabídce jsou kvalitnější oděvy i boty, jídelní lístky v restauracích jsou plné neobvyklých pokrmů, jenže je to všechno tak drahé, že si to prostý Čech raději odpustí.

Koho by nakonec potěšila návštěva na zámku, kde je nutné koupit vstupenku v ceně deseti eur. Celé to končí pocitem, že jsem posměšně sledován většinou německy mluvících osob, kterým ostatně ani nerozumím, co si o mně říkají.

Tento pocit chudého a odstrkovaného příbuzného je v populaci rozšířen už řadu let, na síle získal zvláště v krizových dobách před deseti lety, když najednou začalo být jasné, že v příjmech ani životní úrovni ten bohatý a pyšný západ nedostihneme.

Stále jsou tuzemské platy pouze třetinové ve srovnáním s Němci nebo Rakušany, přesto máme potraviny stejně drahé, bydlení zvláště v Praze je ještě dražší a řadu věcí si tedy nemůžeme dovolit a můžeme si být jisti, že tato naše chudoba a bezvýznamnost je něčím, co se nikdy nezmění. Pokud premiér Andrej Babiš láteří v Bruselu na šéfa komise Jean-Claudea Junckera, že nám chce omezit podporu z EU, pak říká zrádnému Západu právě to, co bychom chtěli říct my všichni – jsou nám dlužni, ať zaplatí.

Nezávidí sousedům a umí se domluvit

Přesto je tento pocit zhrzenosti a bezvýznamnosti nesprávný a postrádá jakoukoli reflexi skutečnosti. Odvádět od skutečných poměrů může i srovnání platů. V Německu i Rakousku se z nich strhávají větší daně, zároveň jsou v Česku všeobecně nižší ceny.

Do saských Drážďan jezdí za nákupy nejen Češi z pohraničí, ale z celé republiky

03815594.jpeg

Saská metropole Drážďany láká díky své blízkosti české turisty a zákazníky. Už dávno není pravdou, že tam jezdí za kulturou a výhodnými nákupy jen Češi z pohraničí. Vyplývá to z údajů kanceláře DRESDEN.info, která se na české turisty specializuje. Drážďany si podle jejích pracovníků české zákazníky získávají velkým výběrem, slevovými akcemi nebo kvalitou. A tamní obchodníci si jich váží.

Při výjezdu za hranice se tato výhoda pochopitelně z větší části ztratí, v běžném životě uvnitř českých hranic to však znamená, že si Němec může koupit tak o 50 procent zboží navíc než Čech. Existují německé regiony, kde jsou reálné příjmy populace dvakrát vyšší než v některých tuzemských regionech. Ovšem lidé z některých českých oblastí a zvláště z Prahy jsou v průměru bohatší než v chudších regionech Německa.

Zbývá tedy otázka, proč i chudé pohraniční oblasti Saska, Bavorska a Rakouska vypadají, že jsou o hodně bohatší než zanedbaný venkov i města kdekoli v Česku. O něco více peněz na údržbu a rozvoj obcí ti Němci či Rakušané obvykle mají, není to však žádný velký rozdíl. Odpověď je tedy snadná. Nezávidí sousedům, neutápějí se v pocitu nespravedlnosti, ale starají se o své okolí aktivně a hlavně se na místní úrovni dokážou domluvit, jak poměry zlepšit.     

Petr Holub

Dohnat Německo a Rakousko je možné a první krok k tomu se nabízí už za týden při komunálních volbách - vypravit se do volební místnosti a vybrat toho, kdo ví, že chudí nejsme a že si leccos dokážeme zařídit vlastní silou. Kdo k volbám nepůjde, těžko si už může stěžovat jen na nepřízeň světa.

autor: Petr Holub
Spustit audio