Petr Holub: Případ jednotného hlášení. Když boj s byrokracií posiluje úřady

Čtěte také

České firmy brzdí neskutečná byrokracie a neférové jednání státu, říká jihočeský Podnikatel roku Antonín Steinbauer

Selhání antibyrokratického boje právě zažívá Česká republika. Konkrétně se jedná o Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ), které mělo podle jeho tvůrců z období Fialovy vlády i realizátorů z vlády Andreje Babiše omezit byrokratickou zátěž podniků a vůbec zaměstnavatelů.

Jednotné hlášení se naostro začalo používat v dubnu a mezitím vyšel průzkum společnosti Deloitte, podle kterého si 60 procent podnikatelů nemyslí, že jim hlášení pomůže, a čtvrtina to zatím neví.

Bližší pohled na nový byrokratický model ukazuje zřetelně, na čem se tažení proti byrokracii zadrhlo.

Více kolonek

Zaměstnavatelé museli vždycky hlásit příjmy svých zaměstnanců a s tím spojené souvislosti, jako bylo oznámení o nástupu zaměstnance, o odvedeném pojistném, speciální hlášení o zaměstnanci s cizím státním občanstvím a podobně. Prý se detaily zapisovaly až do třiceti různých tiskopisů.

Čtěte také

Petr Holub: Bez většího zadlužení dluh nesnížíte

Ty se teď sloučily do jednoho velkého digitálního tiskopisu, který se bude za každého zaměstnance posílat jednou měsíčně na sociální správu. V tom mohlo být určité ulehčení, ovšem autoři nového tiskopisu neodolali pokušení, využili příležitosti a rozšířili počet kolonek, které se musí vyplňovat, například o kvalifikaci pracovníka a jeho rodinných poměrech, o tom, jaké dostává od firmy benefity, jaké měl přesčasy, jestli má zdravotní potíže a tak dále.

Součástí nového modelu se stal i požadavek, aby se každý nástup nového zaměstnance, i když třeba jenom uzavře dohodu o práci, hlásil několik dnů předem.

Většina stížností na jednotné měsíční hlášení dosud směřuje na obvyklý nešvar tuzemské digitalizace, totiž že systém není vyladěn a že se všechno zadrhává. To se může zlepšit, selhání antibyrokratického tažení má ovšem hlubší důvody.

Signály selhání

Stát si najednou osobuje právo vědět o zaměstnancích všechno, co sdělí svému zaměstnavateli, a ještě zaměstnavatele nutí, ať o jejich soukromí zjistí další detaily. To by se dalo nazvat principiálním rozšířením nadvlády úřadů, tedy byrokracie. Skutečnost, že zjišťování většího objemu informací zabírá víc času, je už méně významná okolnost.

Petr Holub|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Signálem druhého selhání je nespokojenost zaměstnavatelů. Je pravda, že hlášení musí podávat také veřejné instituce a spolky, jejichž účetní si ostatně také stěžují. Ovšem tím to skončí, státní instituce to vždy nějak přežijí. To však není jisté u soukromých firem, pro které může znamenat nedomyšlená byrokratická změna další důvod, proč podnik zavřít.

Přitom je pravda, že tuzemské podniky to v uplynulých letech vůbec neměly jednoduché. V dobách covidu byly nuceny zavírat dočasně své provozovny a jak informuje Eurostat, v důsledku to znamenalo, že oproti 140 tisícům podnikatelům v předdůchodovém věku, kteří v roce 2019 někoho zaměstnávali, jich po roce 2022 zbylo jen 105-110 tisíc.

Nový propad nastal v první čtvrtině letošního roku, když zčistajasna počet podnikatelů poklesl pod sto tisíc. Těžko říct, jestli k tomu přispěla vyhlídka na nový byrokratický model jednotného hlášení, anebo jestli se jeho vliv ještě dál projeví.

Autor je publicista