Petr Holub: Přidat učitelům? Nejdříve ať splní podmínky

Přece národ potřebuje vzdělání, a jaká to může být vzdělanost, když bude záviset na lidech s podprůměrnými platy. Tento názor sdílejí publicisté, žáci, průmyslníci, poslanci. Přesto člověka napadne jedna kontrolní otázka. Kdo tedy mají být lidé, kteří se budou muset spokojit se 70 procenty?

Čtěte také

Ředitelé mají mít možnost ocenit učitele, kteří dělají něco navíc, zdůrazňuje ministr Plaga

Vyjádřit platové požadavky v procentech průměrné mzdy je v principu nešťastné. V podtextu je nárok jedné společenské skupiny stát se vyvolenou kastou, která bude mít zaručeno, že patří mezi pětinu nejbohatších. Opravdu, proč by měli daňoví poplatníci akceptovat nárok učitelů na 50 tisíc hrubého?

Na první pohled je odpověď snadná. Málokdo z nás by šel na složitou operaci do nemocnice, kde aspoň pár doktorů nemá plat okolo sto tisíc, do škol zase posíláme své děti a také na péči o ně je třeba získat kvalitní odborníky. Tato úvaha však postrádá logiku. Všichni doktoři stotisícové platy nemají, a pokud se k nim blíží, pak zpravidla musí napracovat ohromnou spoustu přesčasových hodin.

Skutečné lékařské kapacity je pak třeba zaplatit hlavně z toho důvodu, že je vždy k dispozici dostatečná poptávka od těch, kdo jsou ochotni jim dát i za méně práce stejné peníze, když opustí svou fakultní nebo krajskou nemocnici. Požadavek na 130 procent průměrného platu také říká, že nárok na 50 tisíc nemají jen ti nejlepší, ale měl by je dostat každý.

Systém hodnocení výkonů

Přitom se člověk nedokáže zbavit dojmu, že před vraty škol nestojí fronta podnikatelů, kteří by tamní kantory chtěli přeplatit. Ke všemu je učitelský nárok poněkud věrolomný. V Česku totiž neznamená, že všichni učitelé dostanou zhruba stejně, jako by to bylo ve Finsku. Mnohem větší plat si nakonec přivlastní ti, kdo mají blízko k managementu dané školy a to bez ohledu na jejich výkon, kromě toho ještě podle počtu odsloužených let.

Čtěte také

Petr Šabata: Vláda Andreje Babiše zase podrazila učitele

Také by stálo za to uvážit, jestli školy vůbec pomáhají, a komu. Třeba měl pravdu slavný sociolog Karl Popper, který upozorňoval, že tradiční škola žáky spíše otravuje a potlačuje jejich talent. Naštěstí jsou prý žáci dostatečně vitální, aby tento útlak přežili ve zdraví.

Pokud jsou školy spíše nebezpečím pro zdravý rozvoj dítěte, pak je třeba namísto platů nad nimi zvýšit dohled. O tom však v požadavcích školských odborářů není ani slovo. Samozřejmě, elitní školy pomáhají při vzestupu dětem z lepších rodin, jejichž rodiče své ratolesti na tyto školy nějakým způsobem dostanou, přesto není zvláštní důvod, proč by tento mechanismus měl ve prospěch těch nejbohatších platit každý daňový poplatník.

Pořád tedy zbývá otázka, co společnost dostane, pokud se na školách zvýší platy. Jistě by bylo lepší sledovat tuto linii namísto kreslení transparentů, kolik procent učitel zasluhuje jenom za to, že chodí do práce.

Petr Holub|foto: Věra Luptáková

Uspokojivá odpověď by se našla, kdyby existoval nějaký systém hodnocení výkonů v té které škole, tedy zjišťování, do jaké míry se konkrétním učitelům daří zlepšit schopnosti konkrétních žáků bez ohledu na jejich předpoklady. Pokud taková regulace neexistuje, pak je přidávání platů investicí bez zajištěné návratnosti. Samozřejmě, v elitních školách, jakými jsou gymnázia, existuje možnost, ať si za ně rodiče připlatí.        

Autor je komentátor serveru Echo24