Petr Holub: Pomáhat v pohraničí? Jenom cizincům

1. květen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Na hraničních přechodech platí zpřísněný režim pro takzvané pendlery

Průběžné stížnosti pendlerů a opakované vládní zásahy proti nim se staly evergreenem boje s koronavirem.

Jenom už tento evergreen nikdo neposlouchá a to je škoda, protože skrývá jeden z nejvíce zarážejících rozměrů české obrany proti epidemii.

Čtěte také

Zpočátku vláda dojíždění za prací do ciziny tolerovala. Potom se chystala pendlerství zakázat, ovšem nakonec nebyla tak tvrdá a připustila práci v cizině na tři týdny, po kterých by následovala čtrnáctidenní karanténa.

Další změnou bylo, že se Čech z práce v cizině mohl vrátit už za dva týdny. Poslední verzí je pravidlo, že pendler může do ciziny za prací bez omezení, pokud bude mít nejméně čtrnáct dní starý test na COVID-19.

Nikdo se pendlerům nediví, že si na takové zacházení stěžují, na druhou stranu má vláda pravdu v tom, že se za hranicemi mohou nakazit. Určitě to platilo v západním pohraničí. Čtyři bavorské okresy sousedící s Českem patřily ještě před pár dny mezi deset koronavirem nejvíc postižených regionů Německa. V obdobné situaci jsou dodnes přiléhající české okresy Cheb a Domažlice.

Vláda na vlastní lidi zapomíná

Čtěte také

Severní a jižní pohraničí podobné problémy nemělo, ovšem podle přímočaré prymulovské logiky to je zanedbatelný detail. Nejpozoruhodnější na celé historii je kompromis, který se přece jen objevil, i když z něho v Česku nikdo nadšený není. Rozhodla intervence zvenku, když se jako deus ex machina uplatnili německá kancléřka a rakouský kancléř.

Intervencemi u českého premiéra zajistili, že zdravotnická i sociální zařízení na druhé straně hranice, ovšem také stavební firmy nebo třeba masokombináty, o své české zaměstnance nepřišly. Jinými slovy, česká vláda vyslyšela volání příhraničních firem z Rakouska, Bavorska a Saska.

Člověk to přeje jim i jejich zaměstnancům, přesto je v postupu zdejší vlády něco podivného. Opatření nouzového stavu postihla zvláště příhraniční regiony, které se za 30 let naučily žít v jakési symbióze s cizinci.

Čtěte také

V Rakousku nebo Německu se pracovalo, chodilo do supermarketů, a dokonce nakupovaly nemovitosti. U nás se využívaly služby například kadeřníků, chodilo se do hospod a na nákupy relativně levného zboží typu piva nebo paliv. Nechme stranou příbuzenské vztahy.

Najednou se hranice zavřely a veškerý byznys skončil. Výjimku si vybojovaly zahraniční firmy včetně těch zdravotně-sociálních, které tuzemskou pracovní sílu mohou využívat i nadále. Ovšem čeští živnostníci a obchodníci mohou na většinu svých zákazníků zapomenout. I když teď otevřou, stejně si nepomůžou.

Petr Holub, týdeník Echo

Závěr je srozumitelný. Zdejší vláda v příhraničí pomáhá těm, kdo jsou za hranicemi, a na vlastní lidi zapomíná. Jistě, má k tomu důvody spojené s epidemií koronaviru. Jenom se člověk po konci epidemie nebude divit, že ji z ekonomického pohledu více odnesli Češi než sousedé.          

Autor je komentátor serveru Echo24   

autor: Petr Holub
Spustit audio