Petr Holub: Pochybná pomoc z Evropské unie

4. prosinec 2013

V posledních měsících roku 2006 všechno vypadalo krásně, tedy pokud jde o evropské dotace. Bylo před začátkem rozpočtového období 2007 až 2013, Česko mělo slíbených 700 miliard korun a politici plánovali, co s těmito penězi udělají. Byl to zřejmě nejlepší okamžik ve vztahu k Evropské unii, jaký Češi zažili.

Uplynulo sedm let a je měsíc před začátkem rozpočtového období 2014 až 2020. Evropská unie tentokrát slíbila 550 miliard a i to je částka, se kterou by se dalo něco udělat. Málokdo však považuje debatu o investicích za příznivý okamžik. Dokonce se objevují hlasy, že by bylo lepší, kdyby Evropská unie žádné peníze neposílala.

Během sedmi let se tedy muselo něco stát, co zájem od evropských dotací odvrátilo. Očividně nebyla splněna očekávání, která do nich Češi před sedmi lety vkládali, dočkali se dokonce řady nepříjemných překvapení.

Dnes je téměř dojemné poslouchat úvahy tehdejších ministrů, kteří plánovali, jak bude země propojena dopravní infrastrukturou, jak se digitalizuje státní správa, jak budou obnovena centra měst, vyčištěny řeky a zatepleny domy, jak vzniknou výzkumná centra a jak se budou modernizovat továrny, aby obstály v zahraniční konkurenci.

Nic z toho se nesplnilo a v nejlepším případě jen zčásti. Důvodem zklamání byla jako vždy přehnaná očekávání, ještě větší příčinou nezdaru však byl stav veřejné správy. Největší pozornost vzbudily v souvislosti s evropskými dotacemi korupční skandály, média s oblibou popisují zbytečné stavby typu golfových hřišť, lyžařských svahů a drahých městských koupališť, nemluvě o úplných nesmyslech jakými jsou třeba zdvihací železniční mosty nebo plavební komory pro výletní parníky.

Postupovalo se podle pravidla, že přidělené peníze musí být utraceny, a ani to se nepovedlo. Výše nevyčerpaných dotací bude známa až za dva roky, zatím se odhaduje na 30 až 150 miliard. To bohužel neznamená, že peníze pouze nedostaneme. Už totiž byly utraceny za zbytečné projekty a tak je bude muset proplatit státní rozpočet, který za tím účelem nemá žádné rezervy.

V podnikání platí, že lepší je žádná než špatná investice a tuto pravdu zřejmě zažil na vlastní kůži podnikatelský subjekt Česká republika.

Proto se dnes řada expertů dívá na nové rozpočtové období a novou přidělenou dotaci s nedůvěrou. Přitom neexistuje důvod, proč bychom si měli myslet, že to bude lepší než dosud.

Před sedmi lety si politici a experti ještě dělali naivní naděje, že se pomocí eurodotací zlepší úroveň tuzemské infrastruktury na evropskou úroveň. To se nestalo, ale aspoň pár kroků tímto směrem se učinilo, třeba v oblasti dopravy a životního prostředí. Teď je podle oficiálních vládních dokumentů hlavním cílem vytvoření kvalitního podnikatelského prostředí a zvýšení zaměstnanosti. V překladu to může znamenat, že se všechny evropské dotační programy podřídí zisku některých firem.

V každém případě nový plán rozdělení dotací rezignuje na ideál z roku 2006, že se zlepší životní podmínky v celé zemi a pro všechny občany České republiky. Teď prostě půjde o to, podpořit konkurenceschopnost podniků, které by jinak konkurovat nedokázaly. U Jóviše, jak tohle dopadne, povzdechl by si Rychlonožka z Rychlých šípů.

autor: Petr Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.