Petr Holub: Nová vláda musí zajistit investice

Člověk a trh - investice
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Člověk a trh - investice

Ve volební kampani se dosud nepodařilo plně zodpovědět otázku, proč vlastně vůbec chodit k volbám. Strany mají jednoduchá hesla, která tradičně slibují, že bude líp, není však úplně jasné, jak toho chtějí dosáhnout. Obecně vzato se přitom při volbách rozhoduje o programu, jak zlepšit společenské poměry a kdo bude realizací tohoto programu pověřen.

Strany skutečně nějaké programy napsaly, zpravidla však jde o nespojité materiály, které opakují obvyklé maximy, jakými jsou podpora vzdělanosti či dopravní infrastruktury. Letos jen málokdo slibuje snižování daní, zato podpora rodiny zřejmě poroste. Jak se tímto způsobem dojde k prosperitě, však není jasné. Teoreticky je možné, že vzdělanci bez práce budou jezdit po dálnicích a budou si to moci dovolit, protože jim na to stát přispěje prostřednictvím dětských přídavků či něčím podobným.

Volič by tedy měl nejdříve lépe formulovat svou otázku, aby pak podle ní mohl vyžadovat odpověď po politicích případně jejich politických programech.

Česko prošlo v minulých letech ekonomickou krizí, která nebyla příliš hluboká, zato však dlouhá. Nejhorší na tom je, že neskončila oživením, ale stagnací, kdy není jasné, jakým novým způsobem znovu nastartovat prosperitu. Bez prosperity se nepodaří odstranit nepříjemné důsledky nedávné krize, zvláště nezaměstnanost, která ve většině regionů přesahuje deset procent, a dokonce v Praze činí neobvyklých šest procent práceschopného obyvatelstva.

Nezaměstnanost se odstraní, když se bude investovat, to je jednoduché. Složitější je však otázka, jak sehnat investory.

Právě v investicích byla slabina předchozích vlád. Během krize v zásadě zrušily investice národních zdrojů a horko těžko sháněly peníze na spolufinancování evropských dotací. Využít evropské financování investic se rovněž nedaří, protože nebyla dokončena žádná významnější stavba, například dálnice, která by byla pro ekonomiku jasným přínosem. Peníze se většinou rozházely v různých opravách nebo podporách podnikatelů a škol. Jedinou výjimkou jsou stavby desítek výzkumných center buď přímo na univerzitách, anebo mimo ně ve formě speciálních veřejných institucí. Tato centra však zatím nedodala žádný vědecký výsledek, který by se dal ekonomicky využít, a ani se neví, kdy ho budou mít.

Stát by mohl investovat prostřednictvím státní firmy ČEZ, které umožnil každoroční zisky v řádu desítek miliard. Tyto peníze se však začaly používat k lepení děr v rozpočtu. Investice do obnovitelných zdrojů skončily špatně. Postavily se sluneční elektrárny a bioplynové stanice, které však znamenají pro ekonomiku zátěž, protože se příštích dvacet let bude dotovat jejich provoz.

Nové zahraniční soukromé investice do Česka nechodí, zřejmě z toho důvodu, že stát omezil podporu cizích investorů.

Otázka, na kterou by měly strany odpovědět, tedy zní: Jak obnovit v Česku investice. V podstatě to je úkol pro Alexandra Velikého, který jediný, jak známo, dokázal rozetnout gordický uzel. Dílčí podotázky jsou následující: Do čeho bude stát investovat z národních zdrojů, jak efektivně využít evropské dotace a kam se mají zaměřit v příštím rozpočtovém období, jak využít zisk společnosti ČEZ, jak pomoci zahraničním investicím.