Petr Holub: Nejpřísnější, jak to jen může být
Druhý pokus zavést EET, který v pondělí oznámila vláda Andreje Babiše (ANO), si vysloužil pozitivní ohlasy – od koaličních stran, podnikatelských svazů i od novinářů. Konečně bude pořádek, už se nebude podvádět s daněmi a bude jen dobře, že to budeme mít za sebou, protože elektronické evidenci tržeb se tak jako tak nevyhneme.
Je to paradox. Online dohledem nad obchody a dalšími provozovnami od kadeřnictví přes autoopravny a zdravotní střediska až k restauracím posilují státní úřady kontrolu nad společností, nemluvě o tom, že roste byrokracie jako taková.
Čtěte také
Každou obchodní transakci budu po prvním lednu oznamovat prostřednictvím dříve pořízeného certifikátu na finanční správě. Peníze budu inkasovat až poté, co dostanu potvrzovací kód.
Jako kdyby se znovu projevila zvyklost Čechů spoléhat na stát. Populární jsou vojáci, policisté, hasiči, proč stejně samozřejmě nepodpořit daňové výběrčí, bez kterých žádný stát nemůže fungovat. Ovšem právě EET je případ, kdy by si měl český občan samozřejmou podporu státních regulací rozmyslet.
O čem se nediskutuje
V diskusi pro a proti EET se nemluví o tom, že jakýkoli podnikatel a živnostník musí podle platných předpisů vést účetnictví a že mu mohou finanční i celní úředníci účty kdykoli zkontrolovat.
Čtěte také
Také nejde o to, že podniky a živnosti nemají povinnost hlásit finančnímu úřadu své tržby průběžně – už dnes tak každý měsíc či čtvrtletí činí ti s tržbami nad dva miliony korun ročně v kontrolním hlášení pro DPH.
Nediskutuje se ani o tom, že by se kontrolní hlášení mělo podávat častěji, například jako v Itálii nebo v Polsku. Tam se průběžný stav tržeb hlásí finančnímu úřadu na konci každého pracovního dne.
Dokonce nejde ani o to, aby jako v Rakousku, Švédsku či v již zmíněné Itálii se všechny tržby ukládaly do chráněné paměti, s jejímž obsahem už podnikatel nemůže manipulovat a ke které se může finanční úředník v případě potřeby připojit i na dálku.
Nešťastná formulace
V Česku jde o něco jiného. Podle projektu EET bude finanční úředník sledovat online, jaké transakce v pokladně dané provozovny probíhají. K čemu taková informační povinnost, to říkají autoři zákona o EET jednoznačně.
Čtěte také
Samozřejmým účelem bude lepší výběr daní – i když si státní pokladna přilepší jen o 14 miliard, tedy o dvě procenta ročního výběru DPH. Hlavně je ale třeba narovnat podnikatelské prostředí, aby poctivci nebyli znevýhodněni vůči těm, co s evidencí svých tržeb a tím i daňovými odvody manipulují.
Jinými slovy, značná část podnikatelů podvádí a je třeba použít co nejpřísnější prostředky, aby se tomu zabránilo. To je mimořádně nešťastná formulace.
Vrchnostenské pojetí politiky
Obvyklá definice vyspělé společnosti, například podle Fareeda Zakaríi, říká, že její občané chtějí platit daně a stát je tím zavázán, aby chránil jejich svobody a zajišťoval veřejné služby.
V podtextu zákona o EET však stojí, že daňové výnosy závisí na tom, s jakou mírou přísností si je stát na občanech vynutí. Pak jim logicky není zavázán a nemusí se snažit, aby jim vycházel vstříc.
Tento model odpovídá vrchnostenskému pojetí politiky a není proto divu, že online evidenci tržeb provozují státy s menší liberální tradicí – ať už jde o její protagonisty z Bulharska a Chorvatska, anebo o země jako Albánie, Maďarsko nebo Rusko. Liberálnější společnosti na západě či severu Evropy mají vůči takovému řešení přece jen ostych.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
