Petr Holub: Nedostupnost bytů. Kam se ztratila neviditelná ruka

Zdejší hospodářství se očividně zaseklo na druhém kroku. Lidé víc utrácejí za běžné zboží v supermarketech, bytová výstavba však stagnuje, řečeno opatrně. Aktuální čísla z letošního dubna dokonce ukazují, že počet dokončených i zahájených bytů opět poklesl, vedle toho Český statistický úřad publikoval informace o tom, že už druhým rokem, byť mírně, klesají také ceny.

Čtěte také

Petr Holub: Stát dotuje výstavbu bytů. Konečně

Jednoduchý závěr zní, že trh s byty zamrzl. Ceny ve skutečnosti nejsou nízko, jejich pokles je totiž příliš malý, aby odstranil cenovou bublinu, která vznikla po roce 2018. Když se řekne cenová bublina, tak se tím mimo jiné myslí, že koupit nebo pronajmout byt je v českých městech, a především v Praze vzhledem k průměrnému platu nákladnější, než v jiných středoevropských metropolích – přinejmenším podle analýzy developerské firmy Central Group.

Vždyť kdo si může dovolit koupit v Praze sedmdesátimetrový byt za deset a půl milionu korun, případně se odváží pořídit příslušnou hypotéku, aby ji potom celý život splácel.

Zdanit neobsazené byty

Developeři z toho logicky usuzují, že je třeba víc stavět, tím by se na trhu posílila strana nabídky a podle ekonomických pravidel by pak ceny mohly klesnout. Ovšem kdo by chtěl stavět nebo kupovat byt při takových cenách, jaké jsou dnes na trhu. Proto by podle expertů Central Group měl nastoupit stát.

Čtěte také

Petr Holub: Cenová bublina nepraskla. Bydlení zůstává v slepé uličce

Těžko lze v této chvíli říct něco jiného než konstatovat, že Česko má nejen zamrzlý, ale dokonale nefunkční trh s byty. Lze očekávat, že cenová bublina po vzoru Irska, Španělska nebo Japonska nepraskne, dokud budou mít lidé na splácení hypoték. Jak ovšem upozorňuje sociolog Martin Lux, tato vyhlídka se může naplnit při příští krizi, pokud ji bude provázet větší nezaměstnanost.

V každém případě se musíme smířit se zamrzlým bytovým trhem a s tím, že do tak nejistého a nepříznivého prostředí se odváží vstoupit jenom ten, kdo opravdu nemá jinou možnost. Z pohledu očekávaného hospodářského oživení to není dobrá zpráva, spíše jeden z důvodů, proč příští růst přijde pomalu a bude slabší, než bychom čekali.

Přitom lze pochybovat i o tom, že průběžně slibované vládní dotace do výstavby nějak významně pomohou. Ve skutečnosti se nedá říct ani to, že se staví málo – každoročně se dokončí téměř 40 tisíc bytů.

Čtěte také

Julie Hrstková: Růst cen zhoršuje situaci nájemního trhu

Ve srovnání s obdobím velké investiční ofenzivy komunistického Česka v 80. letech minulého století, kdy ročně vznikalo 80 tisíc bytů v panelových domech, se to zdá být málo, ovšem v situaci, že na dva obyvatele Česka připadá jeden byt, by to mohlo stačit. Nestačí to jedině a pouze z důvodu nefunkčního trhu.

Předražené nové byty se kupují jako investiční zboží a jejich držitelé nemají důvod zlevňovat. Nedá se ani čekat na to, že začnou pronajímat větší část z 850 tisíc starých i nových bytů, které nikdo trvale neobývá. Soukromí vlastníci mají strach, že se do jejich druhého či třetího bytu někdo natrvalo nastěhuje a člověk se ho už pak nezbaví.

Petr Holub|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jinými slovy, nestačí jen stavět, ještě před tím je třeba dát do pořádku trh s byty, mimo jiné pomocí státních regulací, například zdaněním neobsazených bytů.

Ovšem i kdyby odpovědní politici začali reformu bytového trhu hned v této chvíli, pak je třeba připustit, že se tím už očekávaná hospodářská konjunktura neurychlí.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy