Petr Holub: Návrat normality. Česko má po pěti letech rozpočet v pořádku
Možná, že žijeme ve světě, který je aspoň zčásti normální. Poslední dobou se zdá, že se kácí všechny jistoty, na které jsme byli zvyklí. Třeba to, že v Evropě se neválčí, že Amerika je naším blízkým spojencem, že německý průmysl si vždycky se vším poradí, že zdravotnictví se při nárazu neznámé nemoci nezhroutí, že energie lze pořídit za snesitelnou cenu. Proto je dobře zjistit, že něco funguje normálně, nudně, jako vždycky.
Čtěte také
Jak se v úterý ukázalo, jednou z takových jistot, na které se můžeme spolehnout, je fakt, že český stát nemá sklony se zadlužovat nad určitou míru. Proto také nemusí po svých občanech vyžadovat stále vyšší, až neúnosné daně.
Tuto uklidňující zprávu jsme se dozvěděli z rozsáhlé publikace Eurostatu, která vždy koncem dubna hodnotí rozpočty členských států Evropské unie za minulý rok.
Dohled nad rozpočtem je OK
Podstatné sdělení zní, že u konce jsou zlé časy, kdy si zdejší vlády musely půjčovat ročně přes 300 miliard korun. Patříme zhruba mezi 15 evropských zemí, ve kterých je dohled nad veřejnými financemi dost dobrý, aby dluhovou explozi z časů pandemické krize, navíc přiživenou během krize energetické, zvládl během čtyř let a odstranil aspoň část následků. Loni byl schodek veřejných financí pod dvěma sty miliardami.
Čtěte také
Není to zázračný výsledek. Něco podobného dokázaly podle očekávání rozpočtově disciplinované země na severu Evropy od Irska po Švédsko, a také ty státy ve Středomoří – od Kypru po Portugalsko – které ztratily nad svými rozpočty kontrolu při dluhové krizi po roce 2010, pak musely tvrdě reformovat, a dnes si raději dávají pozor.
Ovšem existují státy, jejichž rozpočty po roce 2020 opravdu vykolejily. Jejich vlády se jako všude jinde snažily pomoci obyvatelstvu zvýšením sociálních dávek, subvencemi do platů ve veřejných službách, dotacemi firmám, kterým vypadla výroba, posléze příspěvky, které měly snížit cenu energií.
Tam, kde se pracovat nevyplatí...
Potíž byla v tom, že někde tím vznikl úplně jiný svět, ve kterém se ani tolik nevyplatí pracovat, jako být dobře informován, kde mohu od státu dostat podporu. Zároveň vlády těchto států nedokázaly svým voličům vysvětlit, že takové poměry nemohou fungovat navždycky.
Čtěte také
Za pozornost stojí, že šlo o něco, jako návrat reálného socialismu. Jak ukazují data Eurostatu, každému podle jeho potřeb se snažily rozdávat pobaltské státy, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko.
Zdá se to být až nepochopitelné, že staré zlozvyky a závislosti mohou oživnout po desetiletích, jako kdybych propadl alkoholismu po jedné skleničce, kterou si dám po pětatřiceti letech abstinence.
Do pořádku mohly zmíněné státy dostat své rozpočty jedině zvýšením daní, dostatečně ovšem dokázali příjmy státu zvýšit jen Baltové, veřejné finance ostatních zemí se dostaly pod protektorát Evropské komise, která je v řízení o nadměrném deficitu nutí k přísnějším krokům.
Za pozornost stojí, že baltské státy své rozpočty zachránily tím, že státní příjmy zvýšily o pět procent hrubého domácího produktu. V tuzemských poměrech a při současných cenách by to znamenalo zvýšit výběr daní o 400 miliard korun.
Sousední země zkrátka nedokážou čelit rozpočtové katastrofě, Česko je však této zkoušky ušetřeno. Nelze popřít, že to je dobrý pocit.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
