Petr Holub: Na šikmé ploše. Pracujeme nejvíc v Evropě
Úspěšný pracovník míří do centrály svého koncernu v nejvyšším patře mrakodrapu, kde má dostat už potřetí cenu pro nejlepšího pracovníka. S hrůzou zjistí, že tou cenou je svržení z okna. „Pokud ostatní vidí, že někdo příliš pracuje, tak jsou frustrovaní z toho, že to tak dobře nedokážou, případně se snaží víc, než by svědčilo jejich duševní rovnováze,“ vysvětlí mu vykonavatel verdiktu.
Čtěte také
Zaměstnanci koncernu se pak s uspokojením dozvědí, že ten, kdo příliš pracoval, se zhroutil a v zoufalství spáchal sebevraždu. Takový je obsah povídky, která pochází z 60. let minulého století. To byly ty časy, kdy ještě světu nevládla neoliberální ideologie.
Varovný příběh je na místě ve chvíli, kdy byla publikována statistika Eurostatu, podle níž pracuje 83 procent Čechů ve věku od 20 do 65 let. V zásadě to je nejvíc v Evropě.
Pracuje sice o pár desetin procenta víc Nizozemců nebo Malťanů, ovšem polovina Nizozemců se spokojí s částečným úvazkem a na Maltě je dominantním zaměstnavatelem sektor cestovního ruchu. Volno tam bývá až půl roku.
Práce na potomky?
Podíl zaměstnaných Čechů se postupně zvyšuje. Spíše se to však týká Češek, protože muži jsou už na 90 procentech. To už se zvyšovat nedá, protože vždycky bude část z nich nezaměstnaných a část nemůže pracovat ze zdravotních důvodů.
Čtěte také
V případě žen to možné je, a také podíl zaměstnaných mezi nimi dost rychle přibývá. To v sobě skrývá nemalé riziko. Nejmenší plodnost s indexem pod 1,2 dítěte na ženu je ve státech s katolickou výchovou – Polsku, Itálii a Španělsku – a pak ve dvou zemích, kde je ženská zaměstnanost nad 80 procenty – v Estonsku a na Litvě.
V těchto případech by se dalo glosovat, že všichni namáhavě pracujeme na potomky, které nebudeme mít.
Pomalejší tempo
Na obecnější rovině jsou čísla o zaměstnanosti dokladem, jak účinná je již výše zmíněná neoliberální ideologie, která nutí každého Čecha i Evropana k co největším výkonům, očividně efektivněji než donucovací prostředky komunistického režimu.
Čtěte také
Je pravda, že i za socialismu byla vysoká zaměstnanost, podle dostupných odhadů až 85 procent, jenomže tehdy se pracovalo v mnohem pomalejším tempu, pokud vůbec. Tehdy existovala určitá resistence, která zaměstnance chránila před výkony, které by mohly ohrozit duševní rovnováhu nebo zdraví.
Dnes je tomu jinak. V zásadě každý se chce prosadit ve společnosti, a to jde jenom v tom případě, že je úspěšný v práci.
Tlak na výkon se zvyšuje v méně vyspělých zemích typu Česka také všeobecnou snahou zajistit si za cenu třeba veškerého volného času takové výdělky, které by zaručily konzum na úrovni opravdu vyspělých států – tomuto jevu se říká „urychlená modernizace“ podle studií korejského sociologa Chang Kyung-Supa.
Teorie bullshit jobs
Klíčovou otázku postavil před společnosti s vysokou zaměstnaností americký antropolog David Graeber: pokud má lidstvo k dispozici takové úžasné technologie, které převzaly značnou část jeho činností, proč dnes pracuje víc lidí než dříve?
Graeber na otázku odpovídá svou teorií bullshit jobs. Z velké části využíváme pracovní dobu aktivitami, které jsou nejen neefektivní, ale také nesmyslné, a přitom o nich sami víme, že nesmyslné jsou.
Nad tím, jestli je rozumné pracovat tak, jak pracujeme, by se měli zamyslet zaměstnanci, jejich šéfové a národohospodáři. Pokud bychom zjistili, že se nemusíme tolik přepínat, určitě bychom byli šťastnější.
Obavy liberálů, že ekonomika by pak hůř šlapala, by bylo možné uklidnit poznámkou, že by tomu možná bylo právě naopak.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
