Petr Holub: Kvetoucí byznys se zbraněmi a smutek Havlovců

Čtěte také

Luboš Kreč: CSG vstoupí na burzu. Stane se Strnad králem zdejších miliardářů?

Bude tak potvrzeno, že se majitel firmy, třiatřicetiletý miliardář Michal Strnad, stal nejbohatším Čechem. Tato zpráva se objevuje v titulcích, a i když to je pravda, není zase tak důležitá.

Také se vedou úvahy o tom, že vzestup zbrojního podniku je signálem, jak se tuzemský průmyslový sektor dokázal adaptovat na podmínky, které nastaly po vpádu Ruska na Ukrajinu a které zpočátku Česku přinesly hlavně nepříjemný cenový šok. Tím se už říká něco důležitějšího.

Vzestup českých zbrojovek

Především se tím připomíná, že vzestup Czechoslovak Group není ojedinělou událostí. Na přelomu roku vyhrál další tuzemský podnik, Česká zbrojovka, za kterou stojí miliardář René Holeček, soutěž o zakázku 200 tisíc pistolí pro Bundeswehr a šokoval tím nejen dosavadního dodavatele jménem Heckler & Koch, ale také světoznámou rakouskou značku Glock, která se v soutěži umístila na druhém místě.

Čtěte také

iROZHLAS

Česká zbrojovka získala zakázku od německé armády. Vybrala si její pistoli jako novou služební zbraň

Právě z německého pohledu je také vzestup Czechoslovak Group mimořádně zajímavý. Deník Welt rozsáhle popisuje profil „jedné z nejrychleji rostoucích zbrojních firem v Evropě“, která je na starém světadíle druhým největším producentem munice středního a velkého kalibru a sama přitom uvádí, že od chvíle, kdy zakoupila americkou Kintetic Group, vyrábí na světě vůbec největší množství munice malého kalibru.

Za vážného konkurenta musí Czechoslovak Group považovat i největší německá zbrojní firma Rheinmetall s tržní hodnotou 88 miliard eur. Také cena Rheinmetallu prudce roste, proto je také pořád třikrát až čtyřikrát větší firmou než jeho český soupeř.

Překvapením je ovšem sám fakt, že Češi mohou Němcům ve zbraních vůbec konkurovat. Majitel CSG Michal Strnad se navíc nechal slyšet, že jeho firma má i nadále dobré vyhlídky, pokud se vyplní předpoklad, že poptávka po munici poroste v Evropě každoročně o deset procent.

Nenaplněné naděje

Tak by šlo o českých zbrojařích ještě dlouho pokračovat, ovšem těžko nechat stranou nejdůležitější otázku: tedy jestli není divné, když se tolik vydělává na zbraních? Posledních pár let ukrajinské krize doprovázené konflikty v jiných částech světa připomnělo, jak důležitá je i pro Evropu schopnost ubránit se agresi.

Čtěte také

Strnadova CSG chce v Česku investovat dalších 10 miliard. „Auditů dodávek se nebojíme,“ říká Chour

Znovu se připomíná slavný výrok knížete Metternicha, že mír impériu zajistí jen to, že má dostatečně silnou armádu. Proto se není třeba trápit morálními předsudky, ale je třeba chválit firmu, která dokáže k obranyschopnosti tak zásadním způsobem přispět.

Jenže takovým výkladem těžko přesvědčit někoho, kdo před 35 lety oslavoval, když prezident Václav Havel oznámil, že po pádu železné opony, a tím i vojenského soupeření Sovětského svazu a Spojených států, už zbraně nebudou potřeba a zbrojní podniky je možné zavřít. Nastává období míru, kdy si lidé budou rozumět.

Petr Holub|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Hrdost na české zbrojaře nemůže zakrýt, že s těmito vznešenými ideály je konec a že světový pořádek stojí také na tom, že jsme připraveni zabíjet. Pro někoho to vždycky byla samozřejmost a někdo se s tím dlouho nechtěl smířit.

Když se dnes ukazuje, že nejvíc ze všeho se dá vydělat právě na zbraních, pak už je pro každého takřka jisté, že něco z nadějí Čechů po roce 1989 nevyšlo. A čím víc se bude prodávat munice, tím to bude jistější.       

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy