Petr Holub: Končí dvouletá recese?

Od krachu socialistického režimu nic podobného nepamatujeme.
Jak je možné, že se naše ekonomika vyvíjí tak špatně, že v celé Evropě jsou na tom hůře jen Kypr, Řecko a Portugalsko, na to se ptají odborníci a zatím jen těžko hledají odpověď. Hlavní podezřelým je vláda se svými úsporami, ovšem ty nebyly přece jen tak velké, aby celou ekonomiku srazily na kolena na celé dva roky.

Zároveň ekonomové zapomínají, že k jejich profesi patří vzbuzovat pozitivní očekávání. Vzbuzovali je tak dlouho, že už jim sami nevěří.

Přesto je právě v těchto dnech po dlouhé době dobrá příležitost, proč se dívat do budoucnosti s optimismem. První dobrá zpráva zní, že lidé více utrácejí, i když vláda opět zvýšila daň z přidané hodnoty. Druhá dobrá zpráva připomíná opět vynikající výsledky tuzemského exportu, ta třetí připomíná, že roste počet zahraničních zakázek pro české exportéry. Existuje ještě čtvrtý důvod k optimismu, konkrétně vysoká úroveň zahraničních investic.

Třeba ekonomika zaznamenala počátkem roku pokles pouze v dokumentech statistiků, ve skutečnosti se ale třeba začala probouzet. Tento výklad je dost pravděpodobný, protože pokles hrubého domácího produktu způsobila podle samotných statistik vyšší sazba tabákové daně, kvůli níž se prodejci cigaret loni předzásobili, a také výprodej zásob ze skladů, který mají na svědomí zvláště výrobci automobilů, kteří začínají nabízet nové značky.

Tím se nic neříká proti statistikům. Ti naopak dobře ukázali, jak ekonomiku podrývají neustálé daňové změny, a také to, jak je Česko malá země. Když větší továrna vyprázdní sklady, hned je to znát v celém hospodářství.

Budoucí ekonomický vzestup, který věští poslední čísla, tedy může přinést růstový impuls z ciziny. Když se tuzemská ekonomika nedokáže nastartovat z vlastních zdrojů či rezerv, tak se logicky čeká na podnět odjinud.

Expert výzkumného ústavu CERGE Vilém Semerák, upozornil, že se Česko chová do značné míry jako merkantilisté osmnáctého století. Ti chtěli bohatství zemí zajistit vývozem jejich výrobků. Proto také tlačili na nízké mzdy, aby se výrobky v cizině lépe prodávaly. Ekonomové si však už tehdy uvědomili, že se tímto postupem nevytvoří skutečně silná ekonomika. „Bohatý stát se nemůže skládat z chudých občanů,“ zní hlavní námitka proti takovému modelu.

Zdejší vlády sledují politiku merkantilismu a ekonomice tím spíše škodí. Ovšem celou republiku tím nemohou zruinovat, protože zdejší produkci průběžně financuje zahraniční kapitál, především původem z Německa.

Může to mít i negativní efekt, protože bohatí cizinci nakonec koupí veškerý český majetek, v této chvíli ale mohou zahraniční investice pozdvihnout české hospodářství.

Možná tedy nastávají opět dobré časy, i když se o to zdejší reprezentace nezasloužila. Nakonec je tedy dobře, že se úkolu chopil někdo jiný.