Petr Holub: Jankovského stavební revoluce

Běžný člověk totiž zpravidla ani neví, že existuje něco jako stavební zákon nebo územní plán. Obvykle to zjistí až ve chvíli, kdy už je pozdě. Tím pozdě se myslí například to, že najednou zjistí, že vedle jeho rodinného domu vyroste šestipatrová bytovka, nová zkušebna automobilových motorů, anebo čtyřproudová silnice.

V té chvíli už má velmi malou šanci, aby proti tomu něco dělal. Do značné míry si za to může sám, což mu také všichni brzy začnou připomínat. Mohl si přece přečíst územní plán a sledovat na vývěsce městského úřadu, že se bude územní plán měnit. Kdyby dával pozor, tak by mohl včas zjistit, že územní plán případně jeho změna umožní nějakou málo sympatickou stavbu, která znehodnotí jeho nemovitost.
Mohl si také včas všimnout, že probíhá územní řízení, které stanoví parametry nové stavby. Při tomto řízení může podle stavebního zákona žádat, aby třeba nová bytovka odpovídala okolní zástavbě. Není však pochyb, že k tomu, aby vůbec něco prosadil, bude potřebovat vystudovaného právníka nebo architekta. Investor je totiž v tomto ohledu vždy dobře vybaven a stavební úřad mu jde obvykle na ruku.
Pak zbývá jenom stavební řízení, při kterém se ovšem dá zabránit jen nejhorším výstřelkům investora. Stavba už je jednou povolena a stavební rozhodnutí je jenom prováděcí předpis.

Když se tedy dostanou pozemky v mém sousedství do hledáčku většího investora, změní se můj soukromý život v noční můru. To se stává stále většímu počtu lidí, protože dochází k zahušťování městské zástavby, a proto se také doporučuje, aby si každý prohlédl územní plán, jestli se v okolí něco takového nechystá.

Ovšem i když si člověk nějakého nebezpečného investičního záměru včas všimne, nemusí v boji proti němu uspět. Skutečně platí, že současné stavební úřady či úřady územního plánování vycházejí vstříc investorům. Problém je totiž v tom, že úřady podléhají místní samosprávě. Zastupitelé a radní jsou obvykle zvoleni s podporou podnikatelů. Proto zastupitelé mohou nařídit úředníkům, ať investiční záměry podnikatelů podpoří třeba i tím, že zákonné předpisy vyloží nějakým tvůrčím způsobem, tedy aby je ohýbali ve prospěch investorů. Pokud tak neučiní, přijdou o prémie, případně se jim stane něco horšího.
Proti takovému mocenskému komplexu nemá občan šanci uspět, maximálně u správního soudu, což ovšem vyžaduje nějaké finanční náklady.

To by se mělo zlepšit zákonem ministra Jankovského. Navrhuje vzít stavební úřady z pravomoci měst a místo toho je podřídit nezávislému Nejvyššímu stavebnímu úřadu. Tím by odstranil nebezpečný konflikt zájmů, který nahrává korupci a který v důsledku likviduje celé městské čtvrti nesmyslnými stavbami.

Návrh je tedy na stole a bude zajímavé sledovat, jestli tak prospěšný návrh podpoří ministři, poslanci a senátoři.