Petr Holub: Insolvenční zkouška parlamentu
Existují vážné pochybnosti, jak funguje tuzemská demokracie, a typickým příkladem je projednávání zákona o insolvenci.
Tento zákon má být novelizován podle návrhu někdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, ovšem ve sněmovně se strhla smršť pozměňovacích návrhů, která zřejmě způsobí, že se Pelikánův záměr mine účinkem. Přitom se dá říci, že jde o jeden ze tří nejdůležitějších zákonů, které měla současná sněmovna na starosti. Nabízí se logicky otázka, jestli nejde o systémové selhání.
Jen novela insolvenčního zákona problémy s exekucí neřeší. Je to boj na více frontách, tvrdí expert
Skoro 900 tisíc lidí v Česku čelí exekuci, většina z nich má na sobě víc než jednu. Ministerstvo spravedlnosti chystá údajně revoluční změny exekučního řádu: na jednoho dlužníka jeden exekutor a zavedení lhůty, po jejímž uplynutí by exekuce skončila. Pomohou tyto změny těm, kteří se ocitli v dluhové pasti? A nevezmou šanci věřitelům dostat se ke svým penězům?
Země prožívá pozoruhodný hospodářský vzestup, přesto přibývá lidí, kteří mají na krku exekuce. Nejde o to, že jsou vyhlášeny, v tomto směru má Česko se svými deseti miliony obyvatel a 600 tisíci novými exekucemi ročně ještě daleko k úrovni například Rakouska. Potíž je v tom, že současný model vypořádání dluhů nedokáže problémy občanů vyřešit.
Nějaké exekuci loni čelilo 860 tisíc lidí, z toho ovšem bylo takřka půl milionu občanů postiženo třemi a více exekucemi, kteří tedy nejspíš nemají šanci, aby se z dluhové pasti dostali. Neschopnost deseti procent populace vypořádat se s dluhy se stala politickým tématem, proto příslušný ministr spravedlnosti Robert Pelikán připravil novelu zákona, která měla dlužníkům pomoci z pasti.
Zbavit dluhů desetinu národa
Jeho návrh předpokládal, že každý dlužník může požádat o osobní bankrot, a pokud bude pod dohledem insolvenčního správce sedm let poctivě splácet, zbaví se dluhů, i když z nich nesplatí nic nebo minimum. Proti tomu zákonu se dá leccos namítat i ze strany dlužníků, jejich pozici však zlepšuje a hlavně nabízí východisko vymanit se z pasti, jak znělo jeho původní zadání. Rozhodně nejde zpochybnit, že prošel složitou diskusí sociálních expertů a právníků.
Teď ještě šlo o to, aby se parlament s účelem zákona ztotožnil a přezkoumal, jestli umožňuje tohoto účelu dosáhnout, a pak ho odmítl nebo schválil. Sněmovna však učinila něco úplně jiného. Pod vlivem věřitelů, jak sami poslanci přiznávají, začala účel zákona měnit.
Jan Vávra: Koho volí exekuce?
Politici tradičních stran pořád nedokáží pochopit, proč lidé volí populistické spasitele jako je Babiš, Okamura nebo prezident Zeman.
Znovu se projevilo, že v čem je hlavní kámen úrazu tuzemského zákonodárného procesu. Zákony se složitě připravují na ministerské i vládní úrovni, proběhne vnitřní i vnější připomínkové řízení, své stanovisko sdělí Legislativní rada vlády, pak ovšem ve sněmovně stačí, aby lobbista zlomil nějakého důležitého poslance, který pak načte pozměňovací návrh měnící smysl zákona.
To se stalo v případě novely insolvenčního zákona. Podle nové verze, na které se poslanci zatím neformálně dohodli, může dlužník pět let poctivě splácet, nakonec se však mohou insolvenční správce a soudce dohodnout, že se mohl víc snažit a oddlužení se zamítne. Tím roste byrokracie, které se musí dlužník podřídit, a hlavně se v základu zpochybňuje vyhlídka na oddlužení. S argumentem, že je také třeba myslet na věřitele, se zapomnělo na hlavní účel zákona, totiž zbavit dluhů ty, kdo už víc splácet nemohou, tedy desetinu národa.
Sněmovna se ještě může probrat a vrátit se k Pelikánovu návrhu, který je k dlužníkům i tak dostatečně přísný, jen jim zachovává vůči úřadům určitou jistotu a do značné míry pevnou pozici. Poslanci tak rozhodnou nejen o osudu několika set tisíc domácností, ale také zabrání úvahám, jestli by nebylo přece jen dobře jejich pravomoc nějakým způsobem omezit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
