Petr Holub: Inflace ustupuje – pokud nezasáhne nová vláda
„Už máte dost drahoty a neustálého růstu cen u energií, potravin nebo bydlení,“ hlásal před volbami jeden z nejdůležitějších odstavců v programu ANO, a ostatní programy říkaly něco velmi podobného. Samozřejmě s příslibem, že dotyčná strana či hnutí po volbách změní poměry k lepšímu.
Je tedy po volbách a Český statistický úřad zveřejnil první odhad, jak se měnily ceny v září. Vypadá to, jako kdyby ekonomika či neviditelná ruka trhu vyslyšela přání politiků. Celková inflace totiž proti srpnu poklesla o šest desetin procenta.
Zásluhu na tom mají potraviny, které zlevnily rovněž o šest desetin procenta, ještě rychlejší byl pokles u energií a služeb, jejichž součástí jsou také ceny bydlení. Zvolení politici ještě nezačali vládnout a už mají splněno.
Čtěte také
Takový závěr by byl samozřejmě unáhlený. Je pravda, že energie mají dost prostoru, kam by dál mohly klesat, ovšem ceny potravin v Česku jsou všechno jiné než stabilní – v příštím měsíci se zase klidně mohou zvýšit.
U služeb je situace nepřehledná, když za pokles v září mohou Češi děkovat sezónním vlivům, tedy poklesu cen dovolených. Také není pochyb, že ceny bydlení byly, jsou a budou problém minimálně do té doby, než se začnou stavět družstevní a obecní byty.
Průměr Eurozóny
Přesto říká současný pokles inflace něco důležitého. Dokonce ho můžeme považovat za milník dobrodužného období posledních pěti let, kdy se ceny pohybovaly dlouho nevídaným způsobem.
Čtěte také
Češi tradičně patří k zemím, které se snaží inflaci udržet na nízké úrovni. To platilo až do roku 2016, kdy zdejší ceny nerostly rychleji, než dosahoval evropský průměr. Pak ovšem začaly zrychlovat a před pěti lety už bylo nade vší pochybnost jasné, že v Česku vedle Pobaltí, Maďarska a Rumunska rostou ceny rychleji než v ostatních členských zemích Evropské unie.
V letech 2021 a 2022 inflace zrychlila do té míry, že kromě Maďarska a Estonska nám nemohl konkurovat nikdo. Teprve pak se začaly poměry zlepšovat a tuzemské ceny už nerostly vyšším tempem, než bylo zvykem ve východní Evropě. Dnes to je ještě o stupeň lepší – tuzemská inflace se konečně vrátila tam, kde měla být, tedy na průměr Eurozóny.
Hledá se viník
Politická diskuze o inflaci vždy nezadržitelně sklouzne k tomu, že se hledá viník minulé katastrofy, případně hrdina, který nás z ní dostal. V případě národního hospodářství obvykle platí jedna modelová odpověď. Potíže, v našem případě vysoké ceny, způsobily vládní zásahy do ekonomického provozu. Státní rozpočet podporoval stovkami miliard státní instituce i soukromé firmy a jejich zaměstnanci si automaticky polepšili.
Pokud růst platů a zisků není provázen zvýšením produkce, pak platí bez výjimky, že rostou ceny. To se stalo v Česku v míře, jaká překonala obvyklá měřítka. Ekonomika se z toho dostala jako vždycky, když se novým poměrům přizpůsobila a několik let nemusela trpět dalšími vládními zásahy.
Vlastně se ekonom i prostý člověk musí bát toho, že představitelé budoucích vládních stran mysleli své sliby vážně a že se nějakými regulacemi pokusí srazit ceny ještě hlouběji. Skončilo by to jako vždycky: ekonomickými komplikacemi a možná dokonce novou vlnou inflace.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
