Petr Holub: Hypotéky rostou, ceny rostou – jenom bydlet není kde
Člověk to může zažít, když na rekonstrukci najme neschopnou firmu. Stavbyvedoucí vystupuje s nekonečným sebevědomím, nedokáže však zajistit pracovníky ani materiál a musí být stále upomínán. Nakonec oprava trvá půl roku místo dvou měsíců. Nejhorší na tom je vědomí, že je člověk vydán na milost tomu, o kom dobře ví, že svou práci nedělá dobře.
Čtěte také
Bohužel, stejné to je v sektoru bytové výstavby, a nejde přitom o jednotlivé stavební firmy, ale o celý systém. Naposled tento smutný fakt připomněla zpráva, že úroková sazba nových hypoték vyrostla v červenci na 4,9 procenta podle Hypomonitoru, podle Hypoindexu dokonce na 5,4 procenta.
Tím se potvrdil fakt, že se úroky u hypoték vrátily na úroveň, kde byly v časech velké inflace a o níž jsme si mysleli, že se už nikdy nevrátí.
Kdo za to může?
Je pravda, že sami bankéři si nemohou stěžovat, protože lze očekávat, že objem úvěrů letos překročí dosavadní rekord z roku 2021 a přiblíží se k hodnotě půl bilionu korun. Stěžovat si nemohou ani realitní či stavební magnáti.
Před pěti lety se hypoteční trh dostal ke srovnatelně velkému obratu jako letos jen díky tomu, že bylo poskytnuto o polovinu víc úvěrů než letos. Z toho se dá usoudit, že také ceny bytů za pět let vyrostly o polovinu.
Čtěte také
Těžko dnes říct, kdo před lety rozhodl o tom, že se trh s byty vystaví na základech hypotečních úvěrů a že výstavbu převezmou developerské firmy, od kterých se pak budou dostavěné byty za peníze z úvěrů nakupovat.
Byla to chyba, protože tím vyloučil z možnosti sehnat bydlení nejméně třetinu chudší populace a statisíce rodin odsoudil k nekonečnému splácení částky, která je nominálně dvakrát vyšší než samotná cena bytu. Zároveň tím zajistil vysoké zisky velkým finančním a stavebním koncernům.
Ale zřejmě nešlo o chybu jednoho člověka či jedné vlády. Představa o tom, že si každý může koupit byt stejně snadno jako například automobil, byla svého času dost populární na to, aby ji nepříliš prozíraví politici nechtěli uskutečnit.
Adaptace, nebo revoluce
Červencové navýšení sazby u hypoték připomnělo, že v dohledné době to lepší nebude. Je pravda, že nová vládní koalice překopala stavební zákon a příslušnou novelu už projednává Senát, a také je pravda, že zmíněná novela má zjednodušit povolovací řízení pro výstavbu velkých bytových komplexů.
Něco se dělá, to je dobře, ovšem vize, že díky tomu velké firmy postaví víc bytů, které pak budou prodávat za nižší cenu než dosud, se nemůže uskutečnit v reálném světě a zvlášť to není možné v takovém světě, kde byt slouží jako investiční komodita.
Jenže stejně jako u rekonstrukce domu prováděné neschopnou firmou se s tím nedá nic dělat a společnost se musí na dané podmínky adaptovat, i když to znamená snížení životních standardů.
Druhou možností je revoluce. To je v případě nespolehlivé firmy její výměna, u nekvalitního systému bydlení pak nějaký revoluční převrat, do kterého obvykle patří velké daňové změny, mohutné veřejné investice, v Berlíně se dnes mluví dokonce o vyvlastňování.
Jak radikální změnu si vynutí tuzemská veřejnost, to bude mimo jiné záležet na tom, kam se křivka dokumentující úrokovou sazbu hypoték posune v příštích měsících.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
