Petr Holub: Ekonomika potřebuje nový začátek

3. červenec 2013

Vždy musí být něco poprvé v historii, například pokles životní úrovně většiny obyvatel v Česku. Ve dvacetileté historii se nestalo, že poklesly mzdy. Už se například přihodilo, že mzdy rostly pomaleji než ceny, takže se příjmy reálně snížily, ovšem pokles mezd a růst cen najednou jsme dosud nezažili.

Jak na to lidé zareagovali, ukazuje nejnovější průzkum Českého statistického úřadu o rodinných účtech v prvním čtvrtletí letošního roku. Opět jde o unikátní zjištění. Poprvé meziročně poklesly příjmy domácností, protože mzdový výpadek nezachránily vyšší sociální dávky, příjmy z podnikání poklesly ještě víc než z běžného zaměstnání. Pokles na jednoho člena průměrné domácnosti dosahuje 37 korun měsíčně, což není velké číslo, jde však o průměr a u některých rodin může být výpadek vyšší. Navíc platí, že ceny jsou vyšší než loni.

Klíčová otázka proto zní, jak se rodiny při takové komplikaci zachovali. Z pohledu celé ekonomiky jde o vážné varování. Lidé totiž začali šetřit ještě víc než dosud.

Na jednoho člena utratily rodiny o 128 korun měsíčně méně než loni. Za běžné spotřební zboží i za služby pro domácnost platí o málo víc, významný výpadek však zaznamenaly investice do bydlení. Z pohledu stavebních firem to tedy v nejbližší době nevypadá na významné zvýšení obratu.

Lidé významně spořili už loni, kdy každý měsíc uložili do bank, resp. splatili půjčky ve výši 1800 korun měsíčně na jednoho člena. Letos spořili ještě o stokorunu na člena navíc. Tyto peníze se tedy hromadí v bankách, místo aby se využili k rozvoji ekonomiky. Pro přesnost dodejme, že jde měsíčně o 20 miliard korun.

Přesně takhle tedy vypadá špatná zpráva. Většina lidí se nemá přímo špatně, každý je však opatrný na každou korunu, protože přetrvávají obavy z budoucnosti.

Na počátku jara se objevila dobrá čísla, která ukazují na oživení průmyslu i exportu, na vysoké úrovni se drží zahraniční investice. Teď se však ukazuje, že je to málo. I když se v některých sektorech daří, firmy nepřijímají nové zaměstnance, státní úřady zároveň rezignovaly na snahu vytvářet nová pracovní místa. Lidé se tedy obávají o své zaměstnání, důvěra v podnikání klesá, proto vyčkávají na lepší časy a do té doby se pokud možno zbavují závazků. Při takovém chování občanů klesá či aspoň neroste domácí spotřeba. Bez vyšší domácí spotřeby se však nemůže ekonomika zotavit.

Situace je tedy mimořádně špatná a nejhorší na ní je, že se z ní dá těžko dostat. O to víc je třeba najít pozitivní perspektivu, není však jasné, kdo by ji měl hledat. Dnes se dá říci, že novou perspektivu musí najít lidé sami. Mohou si třeba říct, že situace je už dostatečně nepříznivá na to, aby každý čekal, až se zlepší. V zemích postižených takovou krizí jako je Česko, začínají lidé opravdu reagovat. Z pohledu domácí ekonomiky by nebylo správné, kdyby lidé začali hledat práci v cizině, jak se o to masově pokoušeli nedávno Lotyši či Litevci. Správným řešením je hledat novou perspektivu ve vlastní zemi, je to ovšem úkol, který musí řešit každý sám. Po veřejných institucích se v této chvíli žádá pouze to, aby nezpůsobily dalšími ekonomickými zásahy další hospodářský propad.

Nejde tedy o bezvýchodnou situaci, v mnoha ohledech je vlastně příznivá. Lidé se přinejmenším naučili nespoléhat na stát či jiné veřejné instituce a mohou sami rozhodnout o své budoucnosti, i když doba není právě lehká. V této chvíli není jiná možnost, než se o něco pokusit.

autor: Petr Holub
Spustit audio