Petr Holub: Dopravní chudobu neodstraní ani stovky miliard
Česko je zemí motoristů, zároveň trpí dopravní chudobou. Taková věta nedává žádný smysl, ovšem jen na první pohled. Zvláště v předvolebním boji může získat nečekaný význam. Emotivní termín chudoba se v médiích a dokonce ve vědeckých studiích často zneužívá, někdy však označuje něco konkrétního. Tak je tomu u dopravní chudoby.
Čtěte také
„Trpí jí lidé, kteří běžně zažívají problémy dopravit se za základními službami a potřebami, jako jsou škola, zaměstnání, lékař nebo obchod,“ vysvětlil Jan Krajhanzl, ředitel Institutu 2050, který ve spolupráci s Českým rozhlasem na zmíněné téma provedl průzkum.
Výzkumníci zjistili, že větší či menší mírou dopravní chudoby trpí čtvrtina Čechů, nejohroženější skupinu tvoří 650 tisíc osob. Potíže jsou logicky v malých obcích, kde se významně omezila veřejná doprava, a pokud rodina nemá dostatečný počet vlastních dopravních prostředků, pak se do práce či k doktorovi dostane jen s obtížemi, pokud vůbec.
Automobily milujeme
Tady právě vzniká zmíněný rozpor. Češi jsou milovníky automobilů. Do té míry, že jako v jediné evropské zemi vznikla strana Motoristů, která má dokonce šanci postoupit do Sněmovny.
Čtěte také
Milovníci aut si na vládě vynutili dost nízkou spotřební daň, aby letos v létě platili za naftu skoro nejméně v Evropě. Až sto miliard ročně se utratí za stavbu či opravy silnic, a přitom také poplatky za dálniční známku patří k nejnižším. Nemluvě o tom, že na deset Čechů připadá podle Eurostatu šest osobních aut, a to je na starém kontinentě šesté nejvyšší číslo.
Možná jsou chudé rodiny, které si nemohou dovolit dostatečný počet aut, a manželky musí čekat po práci dvě hodiny, až je manžel přijede vyzvednout. Ale při popsaném trendu se to musí časem vyřešit. Bude víc silnic, aut a ceny benzínu budou snesitelné.
Investice jdou do dálnic
Ve skutečnosti, jak ostatně připomněl výzkum Institutu 2050 zprávou o dopravní chudobě čtvrtiny populace, se poměry nezlepšují, případně velmi pomalu.
Čtěte také
Potíž je v tom, že motoristy vyžádané investice míří přednostně do dálnic. Ty nemají pro každodenní dopravu velký význam, spíše ji využívají velká logistická centra, kterých je v Česku vzhledem k velikosti země takřka nejvíc v Evropě a jejichž provozovatelé odsud mohou vypravovat kamiony do všech světových stran.
Za marnou lze označit také naději, že někdy bude v Česku dost automobilů, aby si každý mohl zajet, kam potřebuje. Pro větší rodinu na vesnici bývají i dvě auta málo, a udržovat trvale rozsáhlý vozový park v rámci jedné rodiny není pouze drahou zábavou.
Ve většině případů jde také o utopenou investici, tedy peníze, které by se daly s lepším užitkem pro celou ekonomiku utratit za jiné služby. Jednou větou: Namísto autostrád pro kamiony a nekonečných nákupů nových a nových ojetin by se vyplatilo investovat do dopravy mezi vesnicemi.
Podle zjištění Institutu 2050 to má i politický rozměr. Dopravně nejchudší lidé nejčastěji uvádějí, že za komunistů, kdy mezi vesnicemi jezdilo víc autobusů, se žilo lépe, jde prý o 43 procent dotčených osob.
Pokud tito nespokojenci půjdou k volbám, pak nutně nemusí volit Motoristy, ale nějaké protestní straně svůj hlas odevzdají určitě.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
