Petr Holub: D4 – jak oknem vyhodit čtyři miliardy
Postavit dálnici kdekoli, bez ohledu na peníze a pokud možno hned. Tak zní jeden z nepsaných zákonů, podle kterého se řídí politická elita. A nutno dodat, že se souhlasem značné části voličů.
Přesně podle tohoto pravidla se s výjimkou Pirátů a Starostů zachovala sněmovna, když schválila smlouvu na projekt PPP, kterou hodlá uzavřít ministerstvo dopravy s francouzskou společností DIVia.
S pomocí tohoto projektu se dostaví zbývajících 32 kilometrů dálnice D4 z Prahy do Písku, zároveň se soukromník v příštích 25 letech postará o údržbu. Celou zábavu zaplatí DIVia ze svého a stát jí to bude postupně splácet.
Čtěte také
Nepsaný zákon o dálnicích je v mnoha ohledech sporný, v případě D4 hlavně jeho část „bez ohledu na peníze“.
Přitom nejde jen o to, že samotná výstavba vyjde zbytečně draho. Cena okolo 350 milionů za kilometr je, ve srovnání se zhruba stejně náročnými stavbami, které se teprve dokončují například ve východních Čechách, opravdu o 50 procent vyšší. Takové nesrovnalosti ovšem nikoho nevzrušují.
Zajímavější je jiný rozměr projektu. Za pozornost stojí, že cena za samotnou stavbu za opravy a údržbu činí 17 miliard. Stát však nakonec zaplatí 32 miliard. Protože dodavatelská firma DIVia si přirozeně započítá za vynaloženou, a teprve později splacenou částku, úroky.
Cena za riziko
S financováním stavby dodavatelskou firmou v Česku nejsou zkušenosti. Představme si proto nejdříve obvyklý model financování. Zjednodušeně řečeno, státní úředník zajde do banky, prodá tam nějaké dluhopisy s dlouhou dobou splatnosti a stržené peníze odnese stavebníkovi.
Čtěte také
V modelu PPP, který v úterý schválila sněmovna, to funguje jinak, protože stavebník sežene peníze sám. Také se vypraví do banky, ukáže smlouvu se státem a za nějaký úrok dostane, co potřebuje.
Z pohledu banky je výhodnější druhá možnost, protože po soukromé firmě může žádat vyšší úrok než po státu. Nemusí se bát, že firma peníze nevrátí, protože za vypůjčenou částku stejně stát ručí. Naopak pro daňového poplatníka by bylo výhodnější, kdyby si stát v bance půjčil sám. Hradit ze státního půjčku, kterou si vzal soukromník, bude dražší.
Ministr dopravy Karel Havlíček připouští, že se novým modelem financování cena navýší o čtyři miliardy, podle kontrolního výpočtu to může být o něco víc.
Ministr tvrdí, že čtyři miliardy jsou cena za riziko, není však jasné, o jaké riziko se jedná. Stavebník dostane schválený projekt, silnici podle něj postaví a tím to pro něho víceméně končí.
Poslanci schválili projekt, který zajistí, aby se na Příbramsku jezdilo rychleji. Za to je řidiči pochválí.
Ještě větší radost budou mít bankéři, kteří na stejné operaci vydělají pár miliard navíc. Ani stavební firma si stěžovat nebude. Projekty PPP mají řadu výhod, ale žádná z nich však není pro daňového poplatníka.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
