Petr Hartman: Vzorná koordinace české zahraniční politiky – škoda, že jen ve vztahu k Venezuele

Venezuelský lídr Juan Guaidó
Venezuelský lídr Juan Guaidó

Na čem se dokáže bez problémů shodnout ministr zahraničí, premiér a prezident České republiky? Na vztahu k Venezuele.

Luboš Palata: S českou zahraniční politikou to ještě není tak zlé, jak to někdy vypadá

Ministr zahraničí Tomáš Petříček

Z naší politické scény si člověk už málem odvykl slýchat pozitivní zprávy. A v zásadě už očekává vždy spíše nějaký průšvih, než zjištění, že něco funguje.

Vyplývá to alespoň z jejich postoje k uznání předsedy venezuelského parlamentu prozatímním prezidentem. Shoda zmiňovaných politiků je zároveň v souladu s přístupem většiny členských států Evropské unie a také s postojem Spojených států amerických.

Česko v této souvislosti zní do zahraničí prakticky jednohlasně a velmi srozumitelně. Nic na tom nemění ani kritika z úst komunistů či od SPD Tomia Okamury.

Škoda, že totéž nelze tvrdit v momentech, které jsou pro zahraniční orientaci České republiky přece jenom důležitější. Některé výroky týkající se například vztahu k Rusku, nebo k Číně, mohou znejišťovat naše partnery v Evropské unii a v NATO.

U voličů sbírat body nelze

Stačí připomenout dění na Ukrajině a s ním související protiruské sankce. Rovněž rozruch kolem varování před možným bezpečnostním rizikem, které se týkalo čínské firmy Huawei, názorně ukázal nesoulad mezi vládou a prezidentem.

Lukáš Jelínek: Koordinace české zahraniční politiky dál kulhá

Premiér Andrej Babiš a ministr zahraničí Tomáš Petříček

Minulý týden potvrdil, že koordinace české zahraniční politiky kulhá na obě nohy.

V souvislosti s řešením migrační krize rovněž nezněla česká zahraniční politika zrovna jednohlasně. Politici a diplomaté z jiných zemí se museli postupně naučit odlišovat, co vlastně považovat za oficiální stanovisko.

Určitý nesoulad je mimo jiné způsoben tím, že některá zahraničně politická témata se stávají součástí vnitropolitického boje. Když se k tomu přidá skutečnost, že existence Babišova menšinového kabinetu závisí na přízni komunistů, není úplně jednoduché koordinovat českou zahraniční politiku.

Pro vztah České republiky k Venezuele to úplně neplatí. Většinu veřejnosti příliš nezajímá, kdo je a bude prezidentem v této zemi. Nelze tudíž na tom sbírat u voličů kladné body. Obchodní vztahy nejsou tak intenzivní, aby výrazně ovlivňovaly vývoj tuzemské ekonomiky.

Petr Hartman

Zároveň není pravděpodobné, že by kvůli tomu komunisté vypověděli podporu menšinové vládě. Byť ji i prezidenta za vstřícnost vůči venezuelské opozici kritizují. Ocenit by to mohlo Rusko a Čína, které podle očekávání stojí stejně jako čeští komunisté na straně Madurova režimu. Tedy člověka, který zemi bohatou na ropu přivedl do těžké ekonomické krize.

Zkrátka koordinovat českou zahraniční politiku vůči Venezuele nedá moc práce. Škoda, že totéž nelze tvrdit o vztahu k jiným zemím.