Petr Hartman: Většina lidí považuje tzv. poslanecké trafiky za korupci

Vzhledem k tomu, že sběr dat probíhal na přelomu srpna a září, byli dotázaní ve svých postojích ovlivněni konkrétní zkušeností. Tou je verdikt Nejvyššího soudu, který trojici bývalých poslanců Petru Tluchořovi, Marku Šnajdrovi a Ivanu Fuksovi přiznal imunitu týkající se jejich rozhodování o vzdání se mandátu a jednání o nabídce postů ve státem ovládaných firmách. Právě verdikt soudu jejich stíhání de facto zastavil.

Experti na trestní právo se většinou shodují v tom, že snaha státních zástupců a vyšetřovatelů dostat je před soud je předurčena k nezdaru. Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištván je navzdory tomu přesvědčen o tom, že tyto tři poslance nadále stíhat lze, a dokonce by se okruh obviněných mohl rozšířit o bývalého premiéra Petra Nečase. Záležet bude na postoji Nejvyššího soudu. Právě na něj se Ištván obrátil, aby znovu posoudil rozsah poslanecké imunity. Podle státního zástupce se řada schůzek o tzv. trafikách odehrála mimo dolní parlamentní komoru. Proto se domnívá, že by neměli být imunitou chráněni a mohli by být dále stíháni.

Klíčové bude stanovisko Nejvyššího soudu. Zahrne-li do imunity i jednání mimo parlament, potom kauza tzv. poslaneckých trafik definitivně skončí. Když se v červnu rozbíhala, měla být jedním z vedlejších produktů rozsáhlé policejní akce. Vedle ní se vyšetřovatelé ještě zaměřili na zneužití vojenského zpravodajství Janou Nagyovou a hlavně mapovali propojení tzv. zákulisních hráčů s politikou a státní správou, které mělo umožňovat manipulaci při zadávání veřejných zakázek.

Na první pohled velký skandál, který vedl k pádu Nečasovy vlády, se postupně rozmělnil v jednu de facto z pohledu státních zástupců a vyšetřovatelů neúspěšnou kauzu. V jedno pro veřejnost málo zajímavé pokračování trestního stíhání kvůli manipulaci s tajnou službou a v jedno zatím nenaplněné očekávání, že se konečně podaří rozkrýt klientelisticko-korupční systém dusící tuzemskou politiku.