Petr Hartman: Ústavní soud a tzv. nadstandardy ve zdravotnictví

Z příslušné normy totiž automaticky nevyplývalo, co by mělo být hrazeno ze zdravotního pojištění a za co by si pacient mohl připlatit. Upravovala to až vyhláška, což je podle soudců špatně. Podle nich jde o prováděcí předpis a nikoli o zákon, tak jak to vyžaduje ústavní pořádek.

Z toho se dá logicky vyvodit, že pokud by tato záležitost byla řádně legislativně ošetřena, sociální demokraté by se stížností uspět nemuseli. Jejich reakce na verdikt Ústavního soudu se poněkud míjí s realitou. Konkrétně stínový ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček hovořil v této souvislosti o dobré zprávě pro české pacienty, že o jejich léčbě bude i nadále rozhodovat zdravotní stav, a nikoliv stav bankovního konta. Není to pravda.

O peníze ve zdravotnictví jde až v první řadě. Česká republika není zemí neomezených finančních možností, proto může na zdravotnictví vynakládat jenom určitý balík peněz. A i kdyby se v dohledné době podařilo zajistit, aby se s ním zbytečně neplýtvalo a aby nebyl systematicky rozkrádán, zdaleka to nestačí k tomu, aby bylo možno financovat špičkovou a nejmodernější péči v celoplošném rozsahu. To neexistuje nikde na světě.

Zároveň to neznamená, že by o způsobu léčení měly rozhodovat výhradně peníze. Nejde totiž pouze o věc ekonomickou, ale také etickou. Zkrátka strohá čísla je potřeba vyvažovat úvahami o tom, kde leží hranice přijatelné léčby. To není diskuse o tom, kdo má hradit levné léky na chřipku, nebo zda si nějakým způsobem připlácet na kvalitnější umělý kloub nebo sádru. To je otázka toho, za jakých okolností poskytovat tu nejdražší péči a třeba s její pomocí prodloužit pacientovi umírání o několik dnů či týdnů.

Není to věc vůbec jednoduchá a navíc je relativně snadno zneužitelná. Ve zdravotnictví se protáčejí miliardy korun a nejrůznější zájmové skupiny chtějí získat maximum z nich. Proto se brání takovým změnám, které by jim přístup k těmto penězovodům buďto zkomplikovaly, nebo dokonce znemožnily.

Tyto problémy pochopitelně verdikt Ústavního soudu neřeší a ani vyřešit nemůže. I když boj proti tzv. nadstandardům je mediálně přitažlivý a lze na něm získat body u části voličů.