Petr Hartman: Štědrá předvolební ruka politiků a rozpočtový schodek 50 miliard
Plánovaný schodek státního rozpočtu na příští rok nepřesáhne 50 miliard korun. Alespoň to slibuje premiér Bohuslav Sobotka. Patrně potřebuje ujistit veřejnost, že to myslí vážně.
Vzhledem k růstu požadavků na státní výdaje o tom totiž lze pochybovat. Plánovaná rekordní valorizace penzí, slibované zvyšování platů nejenom učitelům či více peněz na vysoké školy, to v součtu dává desítky miliard korun navíc. Ty se nedají nalézt pouze v rezervách jednotlivých ministerstev.
Ta výměnou za tyto peníze nechtějí ani slyšet o tom, že by ještě měla slevit ze svých požadavků, tak jak už byly zapracovány do návrhu rozpočtu na příští rok. Dodržení plánovaného schodku tak lze docílit vyvažováním zmiňovaných dodatečných výdajů vyššími příjmy.
Zkrátka odhad vývoje tuzemské ekonomiky se pojme optimističtěji než původně. Pár desetin procenta na papíře se promění v očekávaný příliv dalších desítek miliard korun do stání pokladny. Pochopitelně jde pouze o odhad, protože příjmy nelze vypočítat na základě tvrdých dat takovým způsobem, aby v příštím roce odpovídaly přesně realitě.
Štědrá ruka a výdaje
Zkrátka s tímto číslem lze kouzlit. Třeba tak, aby se i při růstu výdajů dramaticky neměnil deficit rozpočtu. Chcete-li, aby pro příští rok nepřekonal hranici 50 miliard, jak ujišťuje veřejnost premiér. Patrně považuje toto číslo za úspěch.
Problém je v tom, že ekonomice se daří a do státní pokladny se peníze jen sypou. Rozpočet by měl být tudíž spíše vyrovnaný či mírně přebytkový. V krajním případě by se schodek neměl příliš vzdalovat od nuly.
To, že míří až k 50 miliardám, by se nemělo omlouvat blížícími se volbami. Příliš štědrá ruka politiků před nimi totiž zavazuje stát vydávat pravidelně velké sumy peněz po nich. Může to být v dobách, kdy hospodářství nebude v nejlepší kondici.
Potom ve státním rozpočtu nebude tolik peněz, což by politiky donutilo buďto škrtat ve výdajích, nebo připustit rozpočtový schodek v řádu stovek miliard korun.
Momentálně to řešit nemusí. Ukazují voličům štědrou ruku. Peníze z ní však většinou směřují na výdaje, které nezaručují dlouhodobý zisk.
Kdyby tomu bylo jinak, nemusely by například školské odbory vymáhat od vlády peníze na důstojné platy učitelů, nebo by se nemuselo tolik diskutovat o tom, kde vzít peníze na vědu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
