Petr Hartman: Státní rozpočet míří do sněmovny

V dolní parlamentní komoře na návrh nečekají poslanci. Ti volné lavice zaplní až koncem listopadu. Do té doby se na podobě rozpočtu nic zásadního měnit nebude a během prosince asi také ne. Pár týdnů před koncem roku se nedá očekávat, že by nově ustavená sněmovna a kabinet návrh odmítly a nasměrovaly zemi k rozpočtovému provizoriu. Ostatně ministr financí Jan Fischer veřejně připouští, že vláda neměla příliš velký prostor pro zásadní změny a experimenty.

Souvisí to jednak s předem danými tzv. mandatorními výdaji a také s náklady na tzv. dluhovou službu. Kabinet bez důvěry a bez perspektivy vládnutí v příštím roce musel k tvorbě rozpočtu přistupovat zdrženlivě. Proto se zrodil návrh, který nijak mimořádně nevybočuje z řady v pozitivním i negativním slova smyslu.

Týká se to i tradičního sporu, zda plánované příjmy odpovídají očekávanému vývoji tuzemského hospodářství. I tentokrát se zdá, že autoři rozpočtu se na ekonomický vývoj dívají spíše optimisticky. Téměř dvouprocentní růst není reálný, proto skutečné příjmy budou patrně nižší. O kolik, to se ukáže až při schvalování závěrečného státního účtu. V jeho rámci dojde k vyhodnocení příjmů a výdajů. V posledních letech je výsledný rozdíl vždy záporný a někdy vyšší než původně plánovaný. Nejvýrazněji se čísla uváděná v zákonu o státním rozpočtu lišila od reality v roce 2009, kdy schválený schodek ve výši zhruba 38 miliard vylétl i kvůli světové hospodářské krizi až na 192 miliard.

Ať už se současný návrh přiblíží skutečnosti více či méně, je jisté, že státní dluh opět naroste. Změnu by mohlo přinést přebytkové hospodaření státu, nebo alespoň reálně vyrovnaný státní rozpočet.

Rozhodně tomu nepomůže svérázná iniciativa prezidenta Miloše Zemana, který vytvořil Nadační fond na splácení státního dluhu a vyzval podnikatele, kteří ho budou doprovázet na cestách, aby do něj přispěli, a tím se přičinili o částečné uhrazení dluhu. Vzhledem k tomu, že na účtu je několik set tisíc korun, státní dluh je nad hranicí jednoho a půl bilionu a ročně roste minimálně o sto miliard, to není zrovna cesta, která by vedla k lepšímu stavu veřejných financí v České republice.