Petr Hartman: Randák byl osvobozen

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02992368.jpeg
0:00
/
0:00

Bývalý ředitel civilní rozvědky Karel Randák nezhoršil pověst Jany Nagyové, nyní už Nečasové, takovým způsobem, aby tím spáchal trestný čin. Vyplývá to z dosud nepravomocného verdiktu soudu, který se zabýval zveřejněním odměn tehdejší vrchní ředitelky sekretariátu premiéra Petra Nečase.

Soudkyně sice připustila, že k úniku informací kolem odměňování Nagyové došlo, ale neznamená to provinění se proti zákonům. Dokonce neměl být v této souvislosti spáchán ani přestupek. V době, kdy je Jana Nagyová, chcete-li Nečasová, obviněna kvůli zneužití vojenské tajné služby, se jiný rozsudek příliš čekat nedal.

Pověst bývalé šéfové Nečasova kabinetu nijak výrazně nezhoršilo publikování nestandardně vysokých odměn, ale aféra spjatá s její osobou, která vedla k pádu vlády. Nagyová byla v kontaktu s tzv. kmotry, kteří se snažili ovlivňovat chod politiky, obsazování důležitých postů ve státních podnicích a institucích a přidělování státních zakázek. Ona byla podle dostupných informací z vyšetřování právě tou osobu, která měla zprostředkovávat kontakt s předsedou vlády.

V době, kdy došlo k úniku informací o jejích nestandardních odměnách, se premiér snažil Nagyovou hájit mimořádným pracovním nasazením. Zároveň popíral spekulace o tom, že by jejich vzájemný vztah byl jiný než čistě pracovní. V neposlední řadě se oba mohli opřít o zázemí předsedy vlády. Ostatně rozsáhlé policejní vyšetřování odhalilo, že se Nagyové svým způsobem báli i velitelé tajné služby a její přání považovali za rozkaz zaštítěný autoritou premiéra.

Z toho je zřejmé, že pokud by byl nyní Nečas předsedou vlády a Nagyová vrchní ředitelkou jeho sekretariátu, mohl by si Randák vyslechnout úplně jiný rozsudek. Ne kvůli tomu, že bych zpochybňoval nezávislost justice, ale kvůli tomu, že by důkazní situace mohla být velmi odlišná. Ve Strakově akademii by nyní neseděl Jiří Rusnok, a nemohl by například rozhodnout o tom, že budou zveřejněny platy a odměny vedení Úřadu vlády, což potvrdilo nestandardně vysoké odměny pro Nagyovou.

V neposlední řadě by se nyní asi nejmenovala Nečasová. Jen těžko by se tak vyvracela obhajoba tehdejšího premiéra Nečase, že peníze vyplacené nad rámec běžné mzdy skutečně souvisí pouze s mimořádným pracovním nasazením Nagyové, a ne s jejich osobním vztahem a zákulisní prací týkající se třeba úkolování tajné služby.

Ostatně takovéto aktivity patrně přivedou Nagyovou do soudní síně, tentokrát na lavici obžalovaných. A na ní už nebude řešit svoji dobrou pověst, ale to, zda bude potrestána a případně jakým způsobem.