Petr Hartman: Prezident Miloš Zeman navštívil sněmovnu

Nemusí se však obávat toho, že by Miloš Zeman mohl výrazně ovlivňovat jejich práci. Hlava státu nemá zákonodárnou iniciativu. Takže do dolní parlamentní komory nemůže posílat návrhy zákonů. Přímo zvolený prezident se může opírat o relativně silný mandát občanů, zároveň za sebou nemá žádnou silnou parlamentní stranu, která by ho do funkce prosadila a která by mohla posloužit jako převodová páka mezi Zemanovými nápady a jejich reálným prosazením.

Představení jeho priorit ve sněmovně tak mělo charakter spíše předvolebního projevu, který byl určen širší veřejnosti. I když ze Zemanových slov mohl člověk občas nabýt dojmu, že před dolní parlamentní komoru předstupuje premiér se žádostí o vyslovení důvěry jím zformované vládě.

Pro poslance tak mohlo být nejzajímavější ujištění, že Zeman nebude úředníkem, který automaticky podepisuje vše, co je mu předloženo na stůl. Měl tím na mysli využívání jedné z prezidentských pravomocí. Tou je posílání zpět do sněmovny už schválených zákonů. To je svým způsobem jediná možnost, jak může její práci částečně ovlivňovat. Slovo částečně je potřeba zdůraznit. Jednak se právo veta netýká ústavních zákonů a zákona o státním rozpočtu. Jednak stačí k jeho přehlasování sto jeden poslanec. Což se i v minulosti opakovaně ukázalo jako zdolatelná meta.

Život kabinetu může prezident zkomplikovat v momentu, kdy se vládní koalice rozpadá a kdy horko těžko dává ve sněmovně dohromady většinu. Pokud tedy posluchači mohli ze Zemanova projevu nabýt dojem, že se mu v parlamentu podaří prosadit většinu z vyslovených nápadů, realita ukáže, že tomu tak nebude.

Z výčtu jeho poradců je naopak zřejmé, že vládě bude úspěšně komplikovat život jiným způsobem. Ať už při vyjednávání v tripartitě, kterého se budou účastnit šéf Svazu průmyslu a dopravy nebo předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, tedy nově jmenovaní Zemanovi poradci a zároveň dva ze tří hlavních představitelů tripartity.

Vyostřené vztahy mezi Hradem a vládou pak budou i nadále panovat v oblasti zahraniční politiky včetně jmenování velvyslanců. Tento nesoulad symbolicky ilustroval při prezidentově projevu jen výjimečně přerušovaný Schwarzenbergův spánek a Zemanův neuctivý bonmot na jeho adresu.